Jdi na obsah Jdi na menu
 

Systematika a druhy

  systematika-a-druhy.jpg

Klasifikace druhů není do dnes plně stanovena a některé zdroje se mohou o informace lišit. Obecně platí, že existuje 17 druhů tučňáků (několik poddruhů - klasifikováno ohledně oblastí hnízdění), které se řadí do šesti rodů.

 

Slovensko

 

  • rod: Aptenodytes 

    Oba druhy tohoto rodu patří k největším a nejkrásněji zbarveným tučňákům. Jejich záda jsou modravě šedá, na krku mají zlatožluté skvrny, prsa jsou žlutavá nebo bílá a na zobáku mají purpurové nebo fialové skvrny. Život těchto tučňáků není vůbec jednoduchý. Tučňák císařský hnízdí v drsných podmínkách na špatně přístupných místech daleko do pobřeží (na ledě). Má také jako tučňák patagonský zdlouhavý rozmnožovací cyklus. Oproti jiným druhům stráví tak většinu času na pevnině. Oba druhy snášejí pouze jedno velké vejce a nestaví si žádná hnízda. Vejce a posléze i mládě do určitého stáří vysedává na nohách rodičů, kde jej rodiče překryjí prokrveným záhybem kůže z břicha (tzv. kožní řasou). Hnízdí v koloniích, které čítají obvykle 7 000 až 50 000 párů. Dříve se především tučňák císařský v Zoologických zahradách nechoval, nebo jen přechodně, dnes už dokážeme uspokojit potřeby i pro takto náročné druhy na podmínky v zajetí. Přesto jej nenajdeme zdaleka v jakékoli ZOO (do dnes se chová v zajetí pouze v Severní Americe). Ačkoli se o těchto tučňácích s oblibou říká, že jsou monogamní (tedy, že spolu pár vydrží celý život), není tomu tak ve skutečnosti. Nanejvýš spolu jeden tentýž pár vydrží asi tři chovné sezóny - viz nepsané zákonitosti monogamie. Mláďata těchto tučňáků se v době, kdy jsou osamocena a oba rodiče loví v moři, společně shlukují do tzv. školek, v nichž se k sobě navzájem tulí. Především tak přečkávají mrazivé teploty. Jako semknutý houf malých bojovníků se takto uchrání i před dravými ptáky, kteří netrpělivě číhají na nemocné nebo zapomenuvší jedince. Výzkum chování a genetiky tučňáků ukázal, že je rod Aptenodytes bazální větví, z níž se vyvinuly všechny ostatní druhy tučňáků. Zkoumání mitochondriální a jaderné DNA naznačuje, že toto odtržení proběhlo zhruba mezi 40 miliony lety.

Pod lupou: jak je od sebe rozeznat?

  • rod: Eudyptes

    Představuje středně velké tučňáky, svrchu tmavě šedé až černé, s bílou spodinou, s očima s hnědou nebo červenou duhovkou. Nad očima jim vyrůstají dlouhá ozdobná zlatavě žlutá pera. Patří k sociálnějším tučňákům, využívající rozsáhlejšího spektra dorozumívacích prostředků, jak mezi partnery, tak mezi sousedy v kolonii. Žijí totiž ve velkých koloniích čítajících až 500 000 jedinců. Jejich hnízda se v hustých koloniích nacházejí těsně vedle sebe (i tři hnízda na 1m2) a často se tak vyvolávají spory o hnízdní místo. Dokážou být tedy poměrně agresivní a v době rozmnožování se musí i chovatelé v Zoologických zahradách mít na pozoru. Hnízdí na neobvyklých skalnatých výběžcích a roklinách. Pro jejich způsob života, mají mnohem silnější a tlustší zobák. Jsou to také poměrně houževnatí ptáci - v době rozmnožování snáší bolestivé příhody, které rozhodně nejsou ojedinělé (viz Skalní tučňáci). Samice obvykle snesou dvě vejce ale ve většině případech vychovají úspěšně pouze jedno mládě. Vytvářejí velmi jednoduchá hnízda (vystlaný důlek, okruh kamení apod.). Proto se jejich mláďata po odchodu obou rodičů na lov, shlukují do nevelkého počtů mláďat - do tzv. "školek" nebo "jeslí", kde se navzájem drží pospolu. Tak se snaží vzájemnou pomocí ochránit proti chladným teplotám ale i proti predátorům, ačkoli bývají hlídáni bezdětnými páry, nebo mladými dospělými jedinci, kterým se páření nedaří. Tučňáci tohoto rodu bývají z většiny části roku na otevřeném moři.

 

  • rod: Eudyptula

    Představuje nejmenšího zástupce tučňáků lišící se však od ostatních též nápadně světlým, modravě šedým zbarvením hřbetního opeření. Tito tučňáci si vyhrabávají nory, ve kterých se koná v podstatě celý cyklus od námluv počínaje po odchov mláďat konče. Nejmenší tučňáci a jejich mláďata nejsou nuceni vyhledávat "školky", jednoduše se během lovu obou rodičů schovají v útrobách nory. Tito tučňáci se poměrně dobře chovají v Zoologických zahradách. Tučňák nejmenší žije nočním životem.

 

  • rod: Megadyptes

    Zahrnuje pouze jediný druh. Tento druh je dnes velmi vzácný.

 

  • rod: Pygoscelis

    Je zastoupen třemi druhy. Jsou to tučňáci s poměrně dlouhým kartáčovitým ocasem. Způsobem života se podobají tučňákům z rodu Aptenodytes ale mají mnohem kratší dobu odchovu snůšky a tráví i dost velkou část na otevřeném moři. Tento rod tučňáků je dnes asi nejméně ohrožen vyhubením (téměř nedotčen).

 

  • rod: Spheniscus

    Zahrnuje tučňáky tmavě šedé až černé barvy na hlavě a zádech, kteří mají břicho bílé, okolí oka, zobáku a tváří nepokryté peřím. Přes tváře bílý pruh, na prsou příčné černé pruhy. U tohoto rodu se vyvinuly čtyři druhy. Pakli-že oceňujeme tučňáka císařského, který hnízdí v -30 °C, u těchto druhů budeme oceňovat hnízdění i v tropických 40 °C. Tito tučňáci se dobře chovají v zajetí a zvykli si i na evropské podmínky. V Zoologických zahradách se také dobře množí. Stavějí si hnízda podobně jako tučňák nejmenší - nory nebo využívají různých proláklin v měkké půdě či dutiny ve skalách. Nemají potřebu vyhledávat "školky" (v některých případech, pokud se nejedná vyloženě o norovité hnízdo, se mláďata sdružují do menšího počtu členů tisknoucích se k sobě). Oproti jižněji hnízdícím tučňákům mají kratší peří, menší hustotu opeření a tenčí vrstvu tuku. Nehnízdi ve velkých koloniích. Ze všech rodů jsou asi nejvíce věrní svým partnerům (monogamní), a dokáže spolu jeden pár hnízdit i celý život. Objevuje se tendence křížit v zajetí některé druhy tučňáků, a to především tučňáků brýlových (Spheniscus demersus) a tučňáků Humboldtových (Spheniscus humboldti). Navíc pozorování jedinců v přírodě naznačují ustupující genetické znaky nebo rozmnožovací kontakt s tučňáky magellanskými (Spheniscus magellanicus). Současné genetické studie těchto tří druhů ukázaly, že jsou velmi úzce příbuzní, a že pokud jsou samostatnými druhy, pak se odlišili pouze nedávno. Tento rod tučňáků patří mezi nejohroženější vyhubením.  

 

Výskyt druhů, obrazem