Jdi na obsah Jdi na menu
 


Chov v Zoo

  Tučňáci v zoo

  • Díky existenci zoologických zahrad se podařilo zachránit již řadu vymírajících druhů živočichů. 
  • Vůbec první zoologická zahrada vznikla ve Vídni (Rakousko)  Schönbrunn, a stále existuje. Založena byla již v roce 1752 Františkem Štěpánem Lotrinským, manželem Marie Terezie, a až do 19. století byla určena především pro členy habsburského dvora.
  • Termín „zoologická zahrada“ se poprvé objevil v roce 1828 a roku 1830 se ujalo i zkrácené označení „zoo“.

***

U nás (v České Republice) se k roku 2019 chová v zoologických zahradách tučňák Humboldtův a tučňák brýlový (seznam konkrétních míst naleznete níže). Chováme je např. v rámci programu EEP – tj. Evropský záchovný program, tedy společný projekt evropských zoologických zahrad, jehož podstatou je spolupráce při chovu některých ohrožených druhů zvířat. Jeho činnost zajišťuje Evropská asociace zoologických zahrad a akvárií... více info

 

Tučňák Humboldtův zastupuje asi nejvyšší procento z chovaných druhů tučňáků v zajetí. Najdeme jej v přibližně 140 evropských zoo (v samotné ČR ve čtyřech)

Tučňák Humboldtův v českých Zoologických zahradách

 

Tučňák brýlový obydlil ke konci roku 2017 zoo Ústí nad Labem 

Tučňák brýlový v českých Zoologických zahradách

***

CZ Tučňáky v Česku uvidíme v:

Chov plánují:

 

SK Tučňáky na Slovensku uvidíme v: 

——————————————————————————————————————

Zoo Vídeň

Pohled na nejstarší Zoologickou zahradu na světě - vlastní zkušenost

——————————————————————————————————————

Jak složité je chovat tučňáky v zoo?

Priority popsané níže jsou jen střípky toho, s jakými starostmi se zoologické zahrady potýkají při zachování ohrožených druhů živočichů (v našem případě tučňáků). Hlavním problémem je vytvořit vhodné životní podmínky, dále opatřit kvalitní potravu a konečně zajistit pravidelné rozmnožování.

Voda - jako mořští obyvatelé mají tučňáci vysoké nároky na čistotu vody, která by měla být doslova pramenitě čistá a neobsahovat škodné chemické složky. Ani naše čistá voda, kterou pijeme, nemůže být použita. Obsahuje větší množství chlóru, na který jsou tučňáci velice citliví (mohli by i oslepnout). Voda musí být také neustále filtrována a rozprašována.

Ovzduší - nelze tučňáky chovat v našem ovzduší bez některých i nákladných opatření (filtrování prašného vzduchu, inhalování - převážně narozených mláďat, dávkování různými tabletami apod.). Musíme si totiž uvědomit, že tučňáci jsou obyvatelé čistých moří, kde se vyskytuje potřebná cirkulace vzduchu. Vzduch, který dýchají, je díky stálému vypařování moře a větrům mnohem čistší než v prostředí měst, kde je většina zoologických zahrad umístěna. Bez užívání výše popsaných opatření by tučňáci do týdne mohli zahynout na plicní choroby.

Potrava - tučňáky musí zoologické zahrady krmit zásadně mořskými rybami, které jako v přírodním prostředí loví. Nejlépe ryby, které by byli zároveň čerstvé. To však nejde zařídit a ryby, které jsou dovezeny zmražené, obohacují tak různými vitamínovými tabletami. Nelze tučňáky krmit např. sladkovodní rybou z našich vod. V Zoologických zahradách podávají převážně korušky nebo sledě.

Venkovní výběh - Tučňáci jsou náchylní na plísňové choroby. Výběh se tak musí často a řádně čistit.

Vnitřní ubikace - v nepříznivých podmínkách anebo převážně v zimě, je potřeba tučňáky uschovat do vnitřní ubikace. To sebou nese další hromadu starostí a nákladného zařízení jako např. vytápěcí systém u našeho chovaného druhu - tučňáka Humboldtova. Pro jižněji hnízdící druhy (antarktické a subantarktické) je používán naopak ochlazovací systém...

...a mnoho dalšího!