Tučňáci

♦ Etologie

Homosexuální chování bylo zaznamenáno u přibližně 1 500 druhů živočichů, a to jak ve volné přírodě, tak v zajetí, včetně tučňáků. U některých druhů může toto chování plnit různé funkce, například přispívat ke snižování sociálního napětí, zejména v období rozmnožování, kdy pomáhá regulovat vnitrodruhovou agresi. Dalším možným vysvětlením je udržování reprodukční aktivity v situacích, kdy nejsou dostupní jedinci opačného pohlaví. Výzkumy naznačují, že výskyt homosexuálního chování může být u některých druhů častější v zajetí než ve volné přírodě. V těchto podmínkách může být zvíře ovlivněno omezenou dostupností partnerů opačného pohlaví, ale také zvýšenou mírou stresu, na který reaguje různými formami sociálního či sexuálního chování.

Dalšími možnými faktory, které mohou přispívat k výskytu homosexuálního chování u živočichů, jsou například nízký věk a nedostatek zkušeností, kdy nezralí jedinci nemusí být schopni spolehlivě rozlišit pohlaví partnera. Významnou roli může hrát také nevyvážený poměr pohlaví v populaci – například nadbytek samců může vést k častějším interakcím mezi jedinci stejného pohlaví. Uvažuje se rovněž o vlivu hormonální hladiny, zejména zvýšené koncentrace pohlavních hormonů v období počátku hnízdění, která v kombinaci s nerovnováhou pohlaví může ovlivňovat chování jedinců.

Pozorování ukazují, že jednotlivé projevy homosexuálního chování se mohou vyskytovat relativně často (z téměř 30 %), avšak dlouhodobě stabilní stejnopohlavní páry připravené k hnízdění se utvářejí jen zcela výjimečně. Pokud k jejich vzniku dojde, obvykle nejsou trvalé a jedinci následně vytvářejí páry s partnery opačného pohlaví za účelem reprodukce. Například v jedné studii z let 2006 až 2008 byl mezi 75 sledovanými páry tučňáků zaznamenán jeden samčí a jeden samičí stejnopohlavní pár, přičemž všichni tito jedinci byli ještě v průběhu téže hnízdní sezóny později pozorováni v páru s partnerem opačného pohlaví a zapojeni do reprodukce. Odlišné výsledky však mohou nastat v uměle vytvořených podmínkách, například v zoologických zahradách, kde mohou stejnopohlavní páry přijmout a úspěšně inkubovat cizí vejce, pokud jim je za tímto účelem úmyslně podáváno.

Na rozdíl od člověka ale nelze jednotlivé živočichy obecně jednoznačně klasifikovat podle sexuální orientace. Jedinci, kteří vykazují sexuální nebo sociální chování vůči stejnému pohlaví, se totiž obvykle nevyhýbají interakcím s jedinci opačného pohlaví. V odborné literatuře se proto obvykle nepředpokládá existence pevně vymezené sexuální orientace u zvířat ve smyslu lidské sexuální orientace; spíše se jedná o flexibilní behaviorální projevy vázané na konkrétní situaci, nebo sociální a biologické podmínky. Pravděpodobně tedy žádného tučňáka nelze obecně označit za „čistě“ homosexuálního, ale nanejvýš za bisexuálního.

Živočichové si zkrátka nevytvářejí ani vědomě neurčují sexuální identitu či orientaci jako lidé. Jejich reprodukční chování je primárně řízeno instinktivními a biologickými mechanismy, jejichž cílem je zajištění rozmnožování a předání svých genů. Motivací tedy není ideologický koncept diverzity či emocionální vazby v lidském pojetí, ale především reprodukční pud. V situacích, kdy jsou podmínky pro přirozené páření omezené nebo nevyhovující, se může chování některých jedinců odchylovat od běžného reprodukčního vzorce. Typicky se jedná o projevy substitučního (náhradního) chování, kdy jedinec reaguje na absenci vhodného partnera interakcí dokonce i s různými objekty. Příkladem může být v zajetí chovaná andulka, která při absenci jedince opačného pohlaví může vykazovat sexuálně motivované chování vůči neživým předmětům nebo i vůči člověku (např. se uspokojit na hračce podobné andulce, na ruce svého chovatele apod.).

Mohlo by Vás zajímat:

• Expedice Terra Nova (1911-1912) (aneb 100 let cenzurovaná studie)
• Studie na ostrově Ross, Dr. Hunter a Dr. Lloyd Davis (1998) (zajímavé chování samic)
• Nám podobní (Nehynoucí láska? Jsou tučňáci žárliví? Řeč podobná lidem,...)