Jdi na obsah Jdi na menu
 


Dekomprese

Co je to dekomprese? (Kesonová nemoc)

Keson je zařízení, pro práci v hloubce pod vodní hladinou. Má tvar zvonu, ve kterém jsou dělníci a vzduch a vně zvonu je voda působící tlak na zvon. U těchto lidí byla poprvé pozorována a popsána dekompresní nemoc a byla podle zařízení pojmenována Kesonová nemoc.

Vznik dekompresní nemoci je způsoben náhlou změnou tlaku plynu rozpuštěného ve tkáních. Typicky nastává při potápění s dýchacím přístrojem a následným prudkým vynořením.

Při potápění do hloubky je ve tkáních za relativního přetlaku rozpuštěno určité množství plynu (nejdůležitějším plynem vzhledem k problémům, které způsobuje je dusík). Procesu, který se při tom děje, se říká sycení tkáně. Přívod plynu ke tkáni je závislý na jejím prokrvení, tedy nejvíce se rozpouští plynu v tkáních s největším krevním zásobením (mozek, orgány). Opačný proces nastává při vynořování, dochází k vysycování tkáně. Do vzduchu v plicích se dostává plyn ze tkání, pokud je v nich ve větším množství než odpovídá okolnímu tlaku. Přebytek je vydýcháván. Problém nastává v okamžiku, kdy je vynořování příliš rychlé. Dochází k rychlému poklesu okolního tlaku, ve tkáních je náhle velké množství přebytečného plynu, který není možné dostatečně rychle odvádět krví do plic a vydýchat. Jednotlivé plyny mají v tomto zcela odlišné vlastnosti. Přebytečný kyslík je ihned vstřebán a využit tkáněmi. Problematický je dusík, který ve tkáních nemá využití a není možné se ho náhle zbavit.
Ve tkáních a v cévách vznikají bubliny přebytečného plynu. Ty mohou cévy ucpat a dochází k embolii. Na povrchu bublin také dochází ke srážení krve (vznik trombů) a může docházet k následné trombóze. Při srážení krve zároveň dochází k vazokonstrikci (smrštění cévy, což ještě více cévu uzavírá a bublina je pevněji zadržována. V nepoddajných tkáních jako je kost, dochází působením bublin k mechanickému útlaku vyživujících cév a brzy dochází k hypoxii (nedostatku kyslíku). Poddajné tkáně mohou být působením bublin hmožděny či trhány.
Bubliny jsou téměř vždy tvořeny dusíkem či héliem podle složení směsi použitého dýchacího plynu.

Tvorba bublin a poškození organismu je postupné, proto se příznaky po dekompresi mohou vyskytnout po několika málo minutách, nebo naopak i po hodinách.

Prognóza onemocnění je díky pokročilé dekompresní terapii při včasném léčení velmi dobrá. Bez léčby jde o život ohrožující stav.

Zdroj: http://nemoci.vitalion.cz/dekompresni-nemoc/

 

Článek není hotov. Děkujeme za pochopení.