Jdi na obsah Jdi na menu
 

Referát o tučňácích

print.gif Vytisknout

Tučňáci

Jejich vzpřímené, černobíle zbarvené postavičky jim vynesly přezdívku ,,ptáci ve Fraku". Existují o nich stovky kreslených vtipů. Symbolizující chladné počasí se dostali i do reklam a obalů mražených potravin. 

Tučňáci jsou ptáci, kteří se přizpůsobili k životu ve vodním prostředí. Druhotně ztratili schopnost létat. Mají tělo torpédového tvaru, křídla změněna v ploutve a nohy v kormidlo. Mají těžiště těla dále než ostatní mořští ptáci. Rovněž dosahují vyšší váhy a kosti nemají pneumatizované na rozdíl od jiných druhů mořských ptáků, kteří mají hlavně menší hmotnost a potopit se nemohou, nebo jen do malé hloubky. Také proto patří tučňáci k nejlepším plavcům a potápěčům z ptačí říše. Jejich obvyklý ponor do hloubky sahá do 100 metrů. Poblíž zálivu McMurdo v Antarktidě se samice tučňáka císařského potopila až do hloubky větší jak půl kilometru. Je možné, že se může potopit ještě hlouběji, protože přesnost nahrávacích zařízení se ve větších hloubkách zhoršuje.

Žijí jen na jižní polokouli (jen výjimečně se populace žijící u rovníku dostane kousek na sever). Drží se kolem Antarktidy a na pobřežích kontinentů a ostrovů, které omývají studené proudy mířící od Antarktidy na sever (Jižní Amerika, Jižní Afrika, Austrálie, Nový Zéland atd.). Spolu s těmito proudy se tučňáci dostávají až k rovníku. Nejsevernější populace je známa na Galapágách a i zde jsou hlavně na ostrovech na jih od rovníku.

Jsou to společenští a koloniální ptáci. Stráví až přes 70% života na moři a na souš vyplouvají kvůli hnízděni a pelichání. Některý druh tučňáků staví hnízdo a některý ne. Záleží na tom kde hnízdí, např. tučňák císařský si stavět hnízdo nemůže, jelikož v Antarktidě není široko daleko žádný materiál, jen led a sníh. Proto mláďata tohoto druhu sedí rodičům na nohou a oni jej překryjí prokrveným záhybem kůže z břicha (tzv. kožní řasou). Severněji hnízdící druhy si hnízdo obvykle staví z větviček, kamínků, peří a jiného podobného materiálu. Využívají také hnízd jiných živočichů. Některé druhy staví i norovitá hnízda. Hnízdo staví samec, který jako první připlouvá na pevninu. Když hnízdo dostaví, stoupne si vzpřímeně před něj a začíná volat svojí družku nebo vábí nezadané samice. Musí být co nejlépe vidět, aby si jej nějaká všimla. U hnízda tak s hlasitým troubením projevuje také zvláštní pohyby tělem a hlavou. V naší řeči by to znamenalo: "Hej kotě, mám nejlepší hnízdo ze všech, nejdeš se mrknout?" Silně buší křídly, což poukazuje na výši dosaženého toku samce (náladu na páření). Někteří samci dokonce přinášejí partnerkám oblázky (druh pobřežních kamínků) jako dárek na stavbu hnízda. Po spáření se přibližně za 35 až 60 dní vylíhne vejce. Samičky obvykle kladou jedno až tři vejce. Například tučňák císařský jen jedno velké vejce díky jejich složitému rozmnožování. O péči mláďat se rodiče dělí. Zprvu se o ně stará samička a samec jde na lov (u některých druhů vysedává více samec). V době, kdy samec hájil hnízdo a oddávali se se samičkou námluvám, držel několika týdenní půst a i když se bude v péči o mláďata se samičkou střídat, ulovená potrava bude určená především mláďatům. Tučňáci tak hubnou i o polovinu své váhy a takový samec tučňáka císařského drží půst až čtyři měsíce, kvůli jejich složitému cyklu rozmnožování. Malým osvobozením pro rodiče je pak chvíle, kdy budou mláďata odrostlá a schopná regulovat svou teplotu. V takové době se mláďata zdržují v tzv. školkách, kde se navzájem s cizími mláďaty choulí k sobě a chrání proti nízkým teplotám a predátorům. Místy je hlídají odrostlí tučňáci (puberťáci) a dospělé páry bez snůšky. Některé druhy staví norovitá hnízda a jejich mláďata se tak skrývají samotná v nich. Osvobozením je pak ve všech případech, že jsou mláďata samostatná a rodiče loví ve dvou, tedy společně. Vlastní potomky poznají podle hlase, který má každý tučňák jedinečný. Krmí je natrávenou potravou z volete. Přibližně ve dvou až pěti letech je tučňák dospělý. Tučňák skalní může být pohlavně zralý až v sedmi letech. Dožívají se zhruba 20 let.

Tučňáci jsou přizpůsobeni k chladnějším podmínkám. Peří je husté a drsné, vítr jím neprofoukne. Je typicky zbarvené - na hřbetě černě a na bříšku bíle. Je to dáno životem ve vodě, kdy bílá spodina těla není proti lesknoucí se hladině vidět a umožňuje nepozorované přiblížení ke kořisti, zatímco tmavý hřbet napomáhá rychlejšímu ohřátí na slunci.

Dva druhy tučňáků z rodu Aptenodytes (tučňák císařský a patagonský) mají pestřejší zbarvení na lících a krku - jsou to odstíny modré, červené a žluté. Slouží k dobám námluv, kdy toto zbarvení samci preferují jako zbraň na vábení samiček. Při pelichání (1x až 2x ročně), jim pod pelichajícím peřím roste ihned nové, takže nemohou umrznout. Jelikož nemůžou do vody, drží také dočasný půst. Rozmanitost druhů je bohatá: zatímco tučňák nejmenší (nejmenší druh) váží 1 až 1,5 kg a dosahuje výšky maximálně 40 cm, tučňák císařský (největší druh) váží 38 až 46 kg a jeho výška sahá až nad jeden metr. Celkem existuje asi 17 druhů tučňáků.

Dne:

Zpracoval: 

Zdroj: www.penguinsworld.cz