Jdi na obsah Jdi na menu
 

 TUČŇÁK GALAPÁŽSKÝ

 Obrazek

Latinský název: Spheniscus mendiculus

Objevení: roku 1871 se jako první o něm zmínil Carl Jakob Sundevall. Latinské jméno mendiculus znamená v překladu "malý žebrák" a pravděpodobně odkazuje na jejich malou dosahující výšku

Světová populace: klesá | přibližně 1 200 dospělých jedinců

Délka života: přibližně 12 - 20 let

Průměrná výška: 53 cm

Průměrná váha: 2,5 kg

Hnízdění: hnízdí na Galapážských ostrovech, je to nejseverněji hnízdící druh

Habitat: hnízdí na písčitých či kamenitých plážích porostlých zelení

Potrava: živí se prakticky jen rybami jako jsou např. sardinky, ančovičky a mnoho dalších zástupců Cupleidae ve velikostí od 1 cm do 18 cm. Loví ve skupinách (30 - 80 tučňáků) a ryby v hejnech obklíčí. Drží se obvykle pouze dva až tři metry pod vodou a maximálně se ponořují do hloubky 15 metrů. Pod vodou se zdržují maximálně na 90 sekund. Stravovací návyky se mění v závislosti na ročním období a povětrnostních podmínkách. Pokud jsou podmínky přívětivé, loví vetšinou mezi 6 až 15 hodinou. 

Kolonie: vytváří malé kolonie (s ohledem na jejich populaci)

Rozmnožování: hnízdí celoročně

Inkubace vajec: přibližně 38 - 40 dní. O inkubaci se rodiče pravidelně střídají.

Počet vajec: dvě

Hnízda: Ano. Vykopávají si hnízdní nory, nebo využívají proláklin pod balvany či křovitými porosty. Snaží se zahnízdit tam kde je stín, kvůli vysokým teplotám a pálivému slunci. 

Chov: podle přijatelných podmínek může hnízdit i celoročně, takže třeba dvakrát do roka. Chov vylíhlého mláděte trvá zhruba tři měsíce. O péči se starají oba rodiče.

Pohlavní dospělost: ve čtyřech až pěti letech

Monogamie: zřejmě velmi trvalá (i deseti sezónní)

Přirození predátoři: Galapážské ostrovy mají bohatou faunu a tučňáci tak mají mnoho přirozených nepřátel. Hadi a krabi kradou převážně vejce z hnízd a pro vylíhlá mláďata představují hrozbu racci nebo sovy. Také divocí psi a kočky zabíjejí mláďata nebo dospělé. Na moři je ohrožují žraloci, kosatky či lachtani.

Ohrožení: V posledních desetiletích byl tento druh ovlivněn především účinky ENSO (El Niňo Southern Oscillation) což je ekologická katastrofa o nedostupnosti hejnových ryb (nejvíce roku 1982-1983 a roku 1997-1998, kdy populace klesla o 77%). Poté populace mírně vzrůstala a zase klesala především vlivem pokračujících teplotních změn (El Niňo). Následovali problémy s hromadnými rybolovy (legálními i nelegálními), ať už z hlediska nedostatku potravy nebo tím, že se tučňáci omylem chytali do sítí. O úbytek se postarali také nepřirození predátoři jako zdivočelé kočky, které přenášeli i různé nemoci. Nové nebezpečí představuje cestovní ruch a tím narušovaní hnízdních oblastí, ať už pasivním stresováním nebo aktivním vandalstvím. 

Zajímavosti:

Je to nejseverněji hnízdící druh

V dnešní době je ve velmi vysokém ohrožení