Jdi na obsah Jdi na menu
 


 TUČŇÁK HUMBOLDTŮV

 tučňák Humboldtův

Více fotografií

 

Latinský název: Spheniscus humboldti

Objevení: Jako druh roku 1834 zařadil Franz Julius Ferdinand Meyen. Je pojmenovaný po přírodovědci Alexandru von Humboldtovi, který roku 1799 zkoumal přírodní krásu Jižní Ameriky. 

Světová populace: klesá | dle dosavadních údajů a odhadů hnízdí ve volné přírodě pouze 6000 až 32 000 dospělých jedinců.

Délka života: V zajetí se dožívají 15 - 30 let. Ve volné přírodě je jejich život silně ovlivňován a vyššího věku se dožijí zcela výjimečně.

Průměrná výška: Náleží mezi středně velké druhy tučňáků, dorůstá 56 - 73 cm, s ohledem na pohlavní dimorfismus (samice je menší).

Průměrná váha: 3,6 - 5,9 kg, s ohledem na pohlavní dimorfismus (samice je menší) a výkyvy v rozmnožování.

Hnízdění: Hnízdí podél západního pobřeží Peru a Chile v Jižní Americe, kde obývá chladný, ale na ryby bohatý Humboldtův proud. Nejsevernější kolonii můžeme nejspíš zahlédnout v mysu Parinas, na veřejné pláži Punta Balcones. Nejpočetnější kolonii pak zcela na jihu v Punta San Juan (Punta Arenas), nebo také v Pachachamas. Menší izolovaná kolonie se nachází např. na ostrově Punihuil.

Díky výše zmíněným oceánským proudům se zpravidla nevzdalují daleko od svých hnízdišť (maximálně na 19 - 35 km) a řadí se tak mezi stálé tučňáky, kteří hnízdí i dvakrát do roka. Toto tvrzení je však odlišné v případě, že udeří klimatický jev ENSO (El Niño Southern Oscillation). Jedná se změnu klimatu objevující se každých 3 - 12 let, která způsobuje zeslabení hojnosti potravy. Pokud se tak stane, tučňáci se vzdalují a mohou pobývat téměř 900 km daleko od hnízdišť. 

Hnízdí v teplotách vzduchu od 5 do 38 °C (v závislosti na oblasti výskytu a ročnímu období) a teplota vody mívá až 28 °C. 

Habitat: Preferovaná chovná místa jsou ploché pobřežní tropické pláže, se zelení a křovím porostem. Hnízdí taktéž ve skalách nebo ve vrstvách starého trusu (‚‚guána‛‛).

Potrava: Studený Humboldtův proud přináší do tichomoří plno druhů hejnových ryb a jimi se tak převážně živí. Jedná se především o ančovičky a sardinky druhu Engraulis ringens (sardel peruánská) či Sardinops sagax (sardinka tečkovaná). Možnou kořistí jsou i některé druhy sépií. Potrava mívá velikost 3 - 27 cm a je požívána ihned pod vodou. Loví zpravidla časně z rána a zdržují se na moři až do odpoledne, kdy se vracejí k mláďatům. Vyhýbají se tak poledním a odpoledním vysokým teplotám. Pohybují se asi 19 - 35 km od pobřeží a za jeden tah může tučňák Humboldtův nalovit až 400 g potravy, pokud budou podmínky vyhovující.

Zdržují se v mělkých hloubkách nepřesahujících pět metrů s výjimkami, kdy se může jednat o 30 metrový ponor (rekordní a zcela výjimečný je pak 70 metrový). Potápění trvá nanejvýš minutu a plavou rychlostí 7,5 - 10 km/h.

Kolonie: Vytváří malé kolonie

Rozmnožování: Hnízdí celoročně od března do prosince. Rozmnožovací aktivity nastávají kolem přelomu dubna - května a září - října, v závislosti na lokalitě.

Inkubace vajec: Přibližně 36 - 43 dní. V inkubaci se střídají oba rodiče. 

Počet vajec: dvě, výjimečně tři (1 = 103 až 120 g)

Hnízda: Ano. Vykopávají si hnízdní nory nebo využívají proláklin pod balvany či keři. Snaží se zahnízdit tam kde je dostatečný stín, kvůli vysokým teplotám a pálivému slunci.

Chov: může hnízdit celoročně, tedy i dvakrát do roka. O péči se dělí oba rodiče a chov vylíhlého mláděte trvá 2 - 4 měsíce. 

Pohlavní dospělost:  Ve třech až čtyřech letech 

Monogamie: Velmi trvalá (i deseti sezónní)

Přirození predátoři: Vejce a vylíhlá mláďata jsou v nebezpečí před divokými psi, kočkami či liškami. Někteří dravci se rovněž přiživují. V moři dospělé tučňáky ohrožují lachtani, tuleni nebo žraloci. V neposlední řadě tučňákům škodí i netopýr sající po nocích krev z mláďat, kteří tak v kritické době vývinu slábnou.

Ohrožení: V minulosti vedl k poklesu jejich populace především nadměrný komerční rybolov sardinek či ančoviček a třeba klimatický jev ENSO (náhlé oteplování oceánů - chudé moře na potravu). V 19. století se na značném úbytku populace podílelo hromadné těžení guana (letitého nahromaděného trusu), jenž byl podstatnou součástí půdy pro hnízdění.  

Zajímavosti:

Mláďata tučňáků míří na otevřené moře již ve stáří tří měsíců, kde se plně osamostatní. Před vstupem do vody však spolykají drobné kameny. Je možné, že je používají jako těžítka aby se mohly lépe potopit, ale mnohem pravděpodobnější je, že jim pomáhají při trávení a rozmělňování potravy. Někdy tak dostávají i parazity z trávicího traktu. Takovéto chování můžeme zpozorovat rovněž u dospělých, jehož příčinou může být hladovění.

U těchto tučňáků, jako i u ostatních z jeho rodu, bývá častá hypertermie - přehřátím organismu. Ačkoli se jejich tělo podstatně liší od subantarktických druhů, bývá vlivem vysokých veder (až 38 °C) často přehřáté. Obzvlášť se tak děje během doby kdy se nemohou ochladit do vody, což je např. v době pelichání, které může trvat i několik týdnů. Hypertermie se však může objevit i u nejjižnějšího tučňáka císařského během antarktického léta.

V Zoologických zahradách po celém světě, včetně České Republiky, je v chovech asi 15 000 těchto tučňáku a dobře se množí. Zato volně žijící populace je v některých lokalitách velmi ohrožena, a podle dosavadních údajů a odhadů hnízdí ve volné přírodě pouze 6000 až 32 000 dospělých ptáků. V Červeném seznamu je zařazen do kategorie zranitelných druhů. V minulosti byl tučňák Humboldtův až na pokraji vyhynutí.

Přednáška pro ZOO - přednáška o tomto druhu, lze vytisknout

 

Tučňák Humboldtův v českých Zoologických zahradách

——————————————————————————————————————

Wikipedie

Podrobnější i totožné informace naleznete v internetové encyklopedii Wikipedie - tučňák Humboldtův. Obsah článku je většinovým dílem autora, kterým je Tomáš Bartoš.