Jdi na obsah Jdi na menu
 


TUČŇÁK SNÁRSKÝ

tučňák snárský

vice-foto.png Více fotografií

enlightenedOd ostatních druhů jeho rodu je snadno rozeznatelný díky nápadnému bílému lemu po stranách, kolem koutků zobáku

Roční cyklus:

Roční cyklus

Legenda

Latinský Název: Eudyptes robustus

Objevení: teprve roku 1953 se o něm zmínil novozélandský ornitolog Walter Reginald Brook Oliver (zkráceně Walter Oliver).

Světová populace: stabilní | sčítání z roku 2010 ukázalo, že žije na ostrovech okolo 60 000 dospělých jedinců, a takové stanovisko je doposud prakticky neměnné. Populace je stabilní nebo mírně vzrůstá, přesto je tento druh považován za zranitelný.

Délka života: dožil se až 20 let

Průměrná výška: 47–62 cm

Průměrná váha: 3–4 kg

Hnízdění:  obývá především skupiny ostrovů s názvem Snares, ležící u jižního cípu Nového Zélandu.

tucnak-snarsky---vyskyt.png

• Výskyt (v období hnízdění)

 

Habitat: hustá vegetace, lesy

Potrava: loví zpravidla ve skupinách (asi 15–30 tučňáků) a to především z 60 % drobné korýše (např. Nyctiphanes australis), z 20 % chobotnice (např. Moroteuthis ingens a Nototodarus sloanii) a rovněž asi z 20 % ryby (např. Paranotothenia magellanica). V období rozmnožování se nevzdalují na více jak 50 km od pobřeží.

Kolonie: vytváří husté kolonie, až 1500 tučňáků na území o rozloze 340 hektaru (3,40 km²).

Období rozmnožování: od srpna do prosince až února

Inkubace vajec: 3139 dní. V sezení se rodiče střídají.

Počet vajec: zpravidla dvě vejce 

Hnízda: ano, ale převážně jen kruhovité útvary z kamínků anebo jamky vyhrabané v mělké zemině skryté ve vegetaci.

Chov vylíhlého mláděte: přibližně dva až tři měsíce. O mláďata pečuje obě pohlaví.

Pohlavní dospělost: v pěti až šesti letech

Monogamie: ano (až několikaleté soužití jedné partnerské dvojice)

Přirození predátoři: na moři jsou ohroženy celou řadou predátorů mezi nimiž se řadí tuleň leopardí (Hydrurga leptonyx), lachtan  novozélandský (Phocarctos hookeri) nebo lachtan Forsterův (Arctocephalus forsteri). Tučňáci jsou loveni téměř vždy v době, kdy se pohybují ve vodě. Na souši jsou zřídkakdy chyceni.

Vejce a mláďata jsou ohrožovány chaluhami (Stercorariidae) nebo některými druhy buřňáků (Procellariidae), jako např. buřňákem obrovským (Macronectes giganteus). Na obranu tučňáci používají silné zobáky. 

Ohrožení: Tučňáky snárské ohrožuje především nadměrný rybolov z hlediska nedostatku potravy anebo proto, že se tučňáci omylem zachytí do rybářských sítí. Ty mohou dosahovat délky několika kilometrů a lapit několik stovek tučňáků ročně. Protože se z nich prakticky nelze vymanit, uvíznou a utopí se. Velkým nebezpečím jsou také havárie tankerů, při kterých uniká ropa do moře. Jedna taková havárie způsobí několik set tisícové ztráty na životech nejen těchto ptáků. Na moři jsou tučňáci dostiženi tvrdě. Ropa vyskytující se na peřním šatu zapříčiní minimální tření a neumožní jim plavat tak rychle, jakou rychlostí obvykle loví potravu, a umírají hlady. Ve snaze si peří očistit se také mohou otrávit. Nějakou dobu rovněž trvá, než se zamořená oblast stane obyvatelnou.

Kvůli bezpečnosti jsou ostrovy omezeny návštěvností a to především proto, aby se zde neusadila jiná nepřirozená (invazní) zvířena, která by mohla ohrozit budoucí generaci ptáků.

——————————————————————————————————————

Wikipedie

Podrobnější i totožné informace naleznete v internetové encyklopedii Wikipedie - tučňák snárský. Obsah článku je většinovým dílem autora, kterým je Tomáš Bartoš.