Jdi na obsah Jdi na menu
 

Chovné chování

 

Zde se budeme bavit o rodičovské péči o mláďata. Toto lze vidět pouze v době rozmnožování. 

 

Inkubace 

adelie_penguin_nest_sticker-p217590033854141964tdcj_210.jpgInkubace (sezení na vejcích) trvá 30 až 65 dní, záleží na druhu tučňáka. V sezení se rodiče střídají. Někteří samci však ne a dávají prostor samicím, aby se po snesení vajíček šli nakrmit do moře - tučňáci jsou prostě gentlemani a třeba takový samec tučňáka císařského sedí na vejcích po celou dobu, než se mládě vylíhne a to trvá i 64 dní. Tak je to díky jejich dalekým hnízdištím, které se nachází i přes 100 km od pobřeží. Samice po snesení vydá vejce samci, jde na moře a vrátí se akorát za ty dva měsíce, když se mládě vylíhne. Obecně inkubují svá vejce v hnízdech, ať jsou to hnízda jednoduchá  - vystlaný důlek - nebo norovitá. Na vejce si sednou, kde ho zahřívá tzv. hnízdní nažina a dochází k bezprostřednímu kontaktu se silně prokrvenou kůží. Takto je vejce zahříváno na příjemných 32 - 35°C. V těchto dnech lze na tučňácích dobře zpozorovat tuto prokrvenou spodní plochu těla, která je otlačena od vejce. Druhy, které nestavějí vůbec žádná hnízda, inkubují vejce na nohách a překryjí jej viditelným záhybem kůže z vrchu (tzv. kožní řasou). 

 

Mláděpenguin-and-baby.jpg

Během prvních dnů po vylíhnutí, je mládě velice zranitelné. Protože si není schopné regulovat teplotu svého těla, je tak stále v bezpečí - v teple u rodičů. Až mládě vyroste a bude schopné regulovat si svoji teplotu, což znamená zbavit se prachového peří, připojí se do "školky" (určitý počet stejně starých vrstevníků). Zde se navzájem mláďata chrání před predátory a mrazem. Některé druhy tyto školy využívají velice často a ve "velkém", další jen v menší míře (záleží zkrátka na populaci kolonie) a tučňáci, kteří si budují nory, jejich mláďata do školek nemusí, schovají se do nor. Školky osvobozují rodiče od hlídání (nikoliv od péče), náročnější krmení je tak mnohem jednodušší, protože krmí mláďata samec i samice zároveň. Rostoucí mláďata mají vyšší nároky na potravu, a pouze jeden z rodičů by to už časově ani nedostatkem energie nezvládal.

 

Žebrání o potravu

gentoo_penguin.jpgMláďata často žebrají o potravu i po cizích rodičích. Obzvláště takové druhy tučňáků, jejichž mláďata dlouze hladový (mláďata tučňáka patagonského). Vyčkávající u pobřeží netrpělivě vyhlíží každý příchod dospělého až se ke kdejakému přiblíží a žebrají o krmnou dávku. Rodič však své vlastní potomky pozná a málokdy nakrmí cizí. Mláďata své vlastní rodiče také poznají, ale velký hlad nebo jejich úmrtí je nutí dožadovat se potravy u cizích. Pokud mláďata byť jen o jednoho rodiče přijdou, jejich osud je předem s pečetěn. Když se však konečně dostaví ten pravý rodič a rodina se sejde, začne dlouho očekávaná hostina.

Obecné žebrání se děje také tehdy, pokud je více mláďat než jedno. Často se stává, že není pro všechny dostatek potravy a nakonec přežije to silnější a náruživější mládě, které po potravě vytrvaleji žadoní. Slabší mládě většinou posléze zahyne.

 

Tělo jako lednička a krmení mláďat3838660775_28e169d8a1.jpg

Tučňáci mají zvláštní přizpůsobeni, díky kterému mohou uschovat ulovenou potravu pro své potomky. Mají neobvykle dlouhý jícen a ten v celé délce slouží ke skladování potravy. Díky přírodním konzervantům se uschovaná potrava nijak neznehodnotí, nemění se chuť a je zcela čerstvá, i když je v rodičích několik dní až týdnů uložená. U tučňáků císařských vydrží zcela čerstvá i několik měsíců - hotová superlednička! Jak to dělají? Nejprve musí tučňák dostatečně nasytit sám sebe, protože když je svalnatý žaludek prázdný, prochází potrava jícnem přímo do žaludku. Svalnatý žaludek podává informace, zda je v těle dostatek potravy pro tvorbu tukové zásoby a celkové fungování. Teprve po jeho naplnění se může potrava ukládat. Tuková zásoba slouží i jako rychlá lékárnička, která v nouzi dodá nezbytné živiny pro přežití.

Krmení mláďat probíhá tak, že se mládě plně ponoří do zobáku rodiče, který vpustí natrávenou kašovitou stravu do jeho zobáčku. Tato vyvržená strava je ještě těsně před podáním změkčena a zvlhčena v jícnu, jež produkuje hlen který potravu natráví. Konzistence je poté srovnatelná se savčím mlékem.

 

"Pozor! Procházím!"

Když vstupuje tučňák s krmnou dávkou na souš, ocitá se v hromadné zácpě ostatních tučňáků a hnízd. Hlavně tehdy, pokud se jedná o tučňáky, kteří mohou hnízdit i v 500 000 kolonii (chocholatí tučňáci), kdy jsou někdy i tři hnízda vtěsnaná na 1 m2. Aby se tučňák dostal ke svému hnízdu bez problému a v dobré míře, provádí určitý postoj při tomto průchodu, kterým říká: "Pozor! Jen procházím. Děkuji". Má zcela přitažené peří, natažené tělo a křídla téměř rozpažena od těla. Ani tímto podřazeným postojem si tučňák nemůže být úplně jistý a ve zmatku a tísni v mnoha tisícové kolonii občas obdrží ten klofanec od podrážděných rodičů, kteří instinktivně brání své už tak nesoukromé a jedinci narušované teritorium.

 

Jistota je půl zdraví

penguin_jungleboy.jpgNěkteří tučňáci mohou snést dvě až tři vejce ale málokdy se podaří odchovat dvě nebo dokonce tři mláďata. Musely by být opravdu skvělé podmínky a rodiče velice zkušení. Někteří tučňáci však snesou např. dvě vejce "schválně". Tučňáci - především z rodu Eudyptes (se zlatavými chocholky) - mají sklony k chování, které nám trochu bere dech: obětují vejce, aby mohly úspěšně odchovat alespoň jedno mládě (s větší jistotou). Samička snese obvykle dvě vejce, ale kupodivu je to první mnohem menší než to druhé, které se vylíhne poté. Možným důvodem by bylo, že první vajíčko slouží k upoutání pozornosti dravců a to druhé, které je ceněné, je tak více chráněno a nedostává se mu takové pozornosti. Až samička snese druhé vejce, odkulí to první z bezpečí hnízda. Tak se pojistí, že se bude pozornost vztahovat pouze na ono nechtěné vejce.

 

Čištění peříchinstrap_penguin_parents_and_chicks_antarctica.jpg

Vzájemnou očistu peří, která souvisí se sexuálním chováním, lze zpozorovat také mezi rodičem a mládětem.

 

Pelichání mláďat a odloučení

a8-antarctica-emperor-penguins-chicks-curious.jpgMláďata se od dospělých tučňáků liší jiným zbarvením. Toto zbarvení se postupem času stává čím dál tím podobnější dospělým. V kolonii se však mládě tučňáka neukáže v dospělém šatu ani po dokončení chovné sezóny a to ze sociálních důvodů, kdy se tak může bez problémů pohybovat v kolonii, aniž by jej okolní tučňáci napadali. Peří sice již mají dokonalé jako dospělí, ale úplná pigmentace se ještě nedostaví. Mláďata se proto dají rozpoznat během celého chovu. Mohou být na pohled stejní, ale liší maličkostmi a pestrostí nebo úplně jinou barvou peřního šatu. Úplná dospělost šatu se dostaví až v dlouhodobém pobytu na moři. Po dobu zpravidla tří až čtyř let se totiž pohybují kdesi na širém moři, vždy mimo hnízdiště. Teprve až po tolika letech se dostaví opět na hnízdiště, kde byli sami vychováni, a pokusí se o vlastní snůšku. Ačkoli je to celkem běžné, není to vždy pravidlem. Mláďata zásadně nemusí dospělé následovat, a např. mláďata tučňáka nejmenšího si až z poloviny vybírají jinou oblast pro zahnízdění, než tu, kde byli rodiči vychováni.