Jdi na obsah Jdi na menu
 


 TUČŇÁK CÍSAŘSKÝ

 tučňák císařský

vice-foto.png Více fotografií zvuk--mp3-.png Zvukový projev

Tučňák císařský patří mezi vůbec nejpopulárnější druh. Často jej spatříme na reklamních či dekorativních předmětech. Rovněž jej nalezneme v mnoha i jen zmíňkových ilustracích, jako pomyslného "šéfa" všech tučňáků. Často však ale samotní autoři netuší, že pod názvem tučňák císařský mylně popularizují tučňáka patagonského, na první dojem totožného. Jak je tedy rozpoznat?

Roční cyklus:

Roční cyklus

Legenda

Latinský název: Aptenodytes forsteri

Objevení: Roku 1844 jej vědecky zařadil zoolog George Robert Gray, který se však s tímto tučňákem vůbec nesetkal. Na tom se podílel přírodovědec Johann Reinhold Forster, který při prvním popsání podobného druhu (17. 1. 1775 tučňáka patagonského) usoudil, že se jedná o tentýž druh. Po důkladnější analýze oba druhy G. R. Gray vědecky oddělil a z úcty k J. R. Forsterovi nese latinské jméno Aptenodytes forsteri.

Světová populace: stabilní | Z roku 1990 je záznam o 400 000 až 450 000 dospělých jedinců.

Nejnovější výzkumy poukazují na cca 500 000 tučňáků. Podle Britského antarktického výzkumu (BAS) z roku 2012 se počet odhadl na 595 000 tučňáků. To jsou velice uspokojivé zprávy, které vyvrací myšlení mnoha až zaujatých vědců, kteří ustavičně spekulují o tzv. globálním oteplování a negativním dopadu na naši Zemi. Zatímco se řeší v podstatě člověkem neřešitelné, zapomínají se na skutečná - hmatatelná nebezpečí, která opravdu mohou populaci ohrozit (viz ohrožení níže).

Délka života: Přibližně 20 let

Průměrná výška: 110 -120 cm

Průměrná váha: 25 - 46 kg

Hnízdění: Antarktida

Habitat: Hnízdí na ledových pláních často daleko od moře, kde je led nehybný a jsou tak v bezpečí před jarním táním. Kvůli složitému rozmnožování stráví na pevnině podstatnou část svého života.

Potrava: Až z 90% se tučňáci živí výhradně krilem. Dále se živí rybami a případně hlavonožci, nacházející se v antarktických vodách. Nejčastěji ryby jako treska antarktická (Pleuragramma antarcticum), dále ryby převážně z čeledi ledovkovitých (Nototheniidae), krakatice glaciální (Psychroteuthis glacialis), krakatice Kondakova (Kondakovia longimana) či krunýřovka krilová (Euphausia superba).

Kolonie: Vytváří početné kolonie (přibližně o 7 000 - 20 000 ptácích). Nacházejí se i přes 100 km daleko od moře na ledové pláni. Celkově je známo asi 40 kolonií, které každoročně putují na souš zahnízdit (údaj z roku 2016).

Období rozmnožování: Od března až dubna do listopadu až ledna (období antarktické zimy, tj. období našeho léta). Detailní životní cyklus

Inkubace vajec: Přibližně 64 dní. Inkubuje samec.

Počet vajec: jedno vejce (1 = 450 g)

Hnízda: Ne

Chov vylíhlého mláděte: cca pět až šest měsíců. O mláďata pečují rodiče společně a oba dlouhodobě hladový (samec více). Odrostlá mláďata, která se již nevlezou pod kožní záhyb svých rodičů utvářejí s ostatními skupiny, kde jsou v bezpečí a pod dohledem dospělých, kteří nejsou plodní anebo o potomka přišli. Většinu část dne pak mláďata prospí, čímž zpomalují metabolismus a šetří tak energii.

————————————————————————————————————Pár tučňáků císařských s mládětem

... v Antarktidě je právě zima, polární noc a štiplavý mráz bičován větrem. Téměř neslyšitelné praskání zneklidní vyčerpaného tatínka, který se zcela oddaně, na úkor svého života, jako gentleman, který umožnil milované družce odpočinek, dlouhé dva měsíce staral o tu šišatou či kulatou, prostě velmi cennou věc - vejce; líhne se, nový život přichází na svět, můj potomek. Dává otec svému okolí najevo svůj úspěch, vzrušením už ani nedokáže tak nehnutě a vytrvale postávat. 

Mládě se poprvé nadechlo života, jak je mrazivý a nebezpečný, usmyslí si. Jako kdyby záměrně, hned co přijde nic netušící tvoreček na svět, měl počítat s tím, že cílem jeho života bude nejedna těžká mise, určená jen těm nejsilnějším vojákům v poli. Otec mu ale první pocity zkreslí, když jej překryje příjemně výhřevným vakem, a tak mládě poklidně ulehne na jeho chodidla. Samec dokáže mládě i po čtyr měsíčním půstu alespoň trochu nakrmit ze své rezervy. Oba už ale nedočkavě vyhlížejí příchod družky, novopečené maminky, která se před dvěma měsíci vydala do oceánu a lovila potravu. 

Je to tady, toužebné volání line se širokým okolím ve spleti ostatních samic. Zpěv lásky každého páru byl ale tak jedinečný, že se bezpečně poznají i po tak dlouhé době. Matka se poprvé vidí se svým potomkem, nemohla se dočkat této chvíle. Pevně věřila, že to její milovaný zvládne. Bohužel, jak to v životě bývá, každý pár takové štěstí nemá. Nemohla si nevšimnout smutných tváří, pro které byl tento rok neúspěšný, pro některé dokonce smrtelný. Někdy je samec příliš slabý nebo nezkušený, jindy zase tatínkové marně čekají na své družky, které nejspíš těžký nápor na organismus nezvládly. Pro potomka je smrt matky osudový, brzy se s ní setká, jenom ne na tomto světě. Zkušený samec, má-li sil ještě dostatek, mládě zanedlouho opustí. Při troše štěstí se zdrcenými krůčky dobelhá k oceánu, kde se nakrmí a přežije. Láska však dokáže být nebezpečně silná - tvrdohlaví samci kolonii neopouští a nadále vyhlíží své milované, zatímco se jejich čas krátí. Umírají po boku svých mláďat ...

... krásný ale strastiplný, takový je život tučňáků císařských.

————————————————————————————————————

Pohlavní dospělost: Ve třech až šesti letech

Monogamie: Není trvalá (partnerské soužití přibližně na jeden až dvě chovné sezóny)

Přirození predátoři: Největším nepřítelem je buřňák obrovský (Macronectes giganteus), který zapříčiní až 34 % úmrtnost mláďat v koloniích, někdy se ale spokojí i již s mrtvými tučňáky. Dále chaluha antarktická (Stercorarius maccormicki), která však požírá většinou mrtvá mláďata, jelikož v období, kdy na místo výskytu kolonií přilétají, jsou živá mláďata na ní moc velká.

Mezi mořské predátory patří převážně savci jakož je tuleň leopardí (Hydrurga leptonyx) a kosatka dravá (Orcinus orca). Živí se jak mláďaty, tak dospělci.

Ohrožení: Podle studie Oceánografického institutu ve Woods Hole provedené v lednu 2009 se tučňák císařský může dostat na pokraj vyhynutí do roku 2100. Pomocí matematických modelů totiž vědci vypočítali, jak ztráta ledovcové plochy způsobená globálním oteplováním ovlivní velkou kolonii v Adélině zemi v Antarktidě. Tyto modely předpověděly 87% úbytek této populace do konce tohoto století, tedy ze současných cca 3 000 až 6 000 párů na 400 párů. Takovýto úbytek může nastat v celkové populaci tučňáka císařského. Pravděpodobnost takového "skorovyhubení" - při kterém by zmizelo 95 % populace - je podle článku, který vyšel v Proceedings of the National Academy of Sciences, nejméně 36%. Tučňáci by se svému zániku teoreticky mohli vyhnout tím, že by na hnízdiště přicházeli dříve nebo migrovali na jiná území. Problém je, že na rozdíl od jiných antarktických ptáků, kteří už svůj životní cyklus poupravili, jsou tučňáci císařští zřejmě dost "konzervativní" a něco takového se od nich nedá příliš očekávat. 

V budoucnu jej mohou tedy ohrozit klimatické změny naší planety, což je vskutku otázka daleké budoucnosti, nicméně je tento fakt spojován s termínem globální oteplování, ačkoli jsou fakta sporná. Antarktida od roku 2017 podle satelitních snímků naopak narůstá o led. Řada vědců ale obratem reaguje, že se přesto tento viditelný fakt přímo neopírá o teorii globálního oteplování, respektive ji nepopírá. Důvodem takové odpovědi je pro odborníky severní Arktida, kde je úbytek ledu patrně znát. Co za to může ale není rozhodně známo, a je tak poměrně zbytečné neustále něco předhazovat.

Jsme velmi pestří s vyhlídkami do daleké budoucnosti. Bulvár píšící na základě údajných odborných expertíz, ale nejen ten, doslova bombarduje širokou veřejnost a to i přesto, že člověk do dnes není schopen předpovědět prosté podnební podmínky (počasí), třeba na měsíc dopředu s nějakou vyšší přesností. Kdo pravidelně sleduje počasí ve zpravodajství bude určitě souhlasit, že důvěřovat těmto údajům se vyplatí zhruba na následující tři dny a maximálně jeden týden. Předpovědi na týdny nebo dokonce měsíce dopředu mají pak již velmi nízkou věrohodnost, a informace se postupně mění.

Nemůže se tak jednat o přírodní proces, který se zase za pár let může jevit jinak? Když na podzim opadají stromy a po zimě znova obrostou, taktéž vznikají ony anti-ochranářské, manipulativní kampaně? (Připomeňme si třeba rozruch kolem roku 2012, nátlak na veřejnost a jednoduše masový marketingový tah). 

Geologické změny naší planety jsou jistě patrné, ale opravdu je záhodno toliko se upnout na tyto problémy, jsou-li vůbec reálné, a sunout do pozadí ty mnohem závažnější, prokazatelně se týkající naší přítomnosti a blízké budoucnosti? Zapříčiněné především člověkem, tvorem tak inteligentním? Nechceme zpochybňovat, že se s naší planetou ‚‚něco děje‛‛, ona je to vskutku pravda, ovšem známá milióny let. Země se totiž mění neustále, dávno před existencí člověka. Drahocenný čas a vysoké finanční prostředky na často bezvýznamné výzkumy, tak takhle naší planetě, fauně a flóře těžko pomůžeme. Než odkryjeme možná tajemství matky přírody, můžeme o její bohatství, o to, co ztvárňuje její krásu, jen vlastní vinou dočista přijít. Klimatické odchylky jsou v porovnání s naší neúctou k přírodě a k životu jako takovému jen zanedbatelný problém. Poohlédněme se za tím, co skutečně naše moderní civilizace způsobuje, jak je hladová a nekompromisní. Především to je skutečný problém, řešíme-li otázku ochrany života na Zemi (viz tučňáci v ohrožení).

Prozatím tučňáka císařského ohrožuje např. častější rybolov kolem antarktické oblasti nebo narůstající cestovní ruch či průmyslový rozvoj. Kontinent Antarktidy je nositelem obrovského nerostného bohatství a tak je teprve v tomto případě v lidských rukách, jak dlouho dokážeme vzdorovat zájmům řekněme bezstarostných států, nebo vůbec samých sebou třeba v blízké budoucnosti.

————————————————————————————————————

kratkometrazni-dokument.jpg

Tučňák císářský - krátkometrážní dokument

————————————————————————————————————

 

———————————————————————————————————

Zajímavosti:

Dlouhodobý půst

Samci tučňáků císařských drží téměř čtyř měsíční půst a až poté si s partnerkou péči vymění a nakrmí se, ačkoli bude jejich hlavním úkolem nalovit potravu pro vylíhlé mládě. Tyto čtyři měsíce zahrnují: 

  • Cestu na hnízdiště - trvající přibližně 20 až 30 dní 
  • Námluvy, březost samice a snesení vejce - až 20 dní 
  • Inkubaci, u které setrvává pouze samec - až 64 dní

Samice hladoví o měsíc méně.     

—————————————————————————————————

Houževnatí ‚‚tátové‛‛

Samci tučňáků císařských, kteří hřejí vajíčko nehnutě na nohách překryté svrchním podkožním záhybem kůže (tzv. kožní řasou) musí přelstít až -30°C mrazy. Takto musí vydržet až dva dlouhé měsíce. K tomu jim napomáhá i podkožní vrstva tuku, jejíž tloušťka sahá k tří až čtyř centimetrům. 

————————————————————————————————

Rekordman, doslova šéf tučňáků

Tučňák císařský je nejen největší žijící tučňák ale také největší a nejtěžší ptačí plavec na světě. Je vysoký až 1,2 metru a objem jeho hrudníku dosahuje 1,3 metru. Může vážit i přes 40 kg (největší známá hmotnost činí 42,6 kg). Hmotností tak předstihuje více než dvakrát kteréhokoli létajícího ptáka.

Tučňák císařský drží také určitý rekord v ptačím světě ohledně potápění. Poslední výzkum ukázal, že se tučňák císařský potopil do více jak 500 metrové hloubky (dle nezávislých zdrojů 535 až 565 m, a dle guinnessworldrecords.com  534 m) - dokáže zpomalit metabolismus a pozastavit funkci méně důležitých orgánů, jeho tělo funguje při malých hodnotách kyslíku a díky tomu se dokáže potopit tak hluboko. O tento rekord se postarala trochu překvapivě samice tohoto druhu. Mnoho vědců se domnívá, že právě díky jejich dokonalé anatomické skladbě těla se mohou potopit i do mnohem hlubších vod, naopak jiní vědci jen kroutí hlavou, jak mohl tučňák odolat takovému tlaku.

———————————————————————————————

Vysoké dožití? Spíše nereálné

Tento druh průměrně dožívá do 20 let. V krajním případě se však může dožít prý i 50 let, odhadují vědci. S ohledem na jejich ‚‚komplikovaný život‛‛, je možnost dožít se takto vysokého věku prakticky nereálná, respektive velmi ojedinělá. (Na základně Dumont d’Urville se tučňáci kroužkují od roku 1956, a tamní biolog Christophe Barbraud kontroloval tučňáka císařského, kterému bylo 43 let. Určitá naděje tedy existuje).

 

penguins.png