Jdi na obsah Jdi na menu
 


 TUČŇÁK CÍSAŘSKÝ

 Obrazek

Více fotografií

Tučňák císařský patří mezi vůbec nejpopulárnější druh. Často jej spatříme na reklamních či dekorativních předmětech. Rovněž jej nalezneme v mnoha i jen zmíňkových ilustracích, jako pomyslného "šéfa" všech tučňáků. Často však ale samotní autoři netuší, že pod názvem tučňák císařský mylně popularizují tučňáka patagonského, na první dojem totožného. Jak je tedy rozpoznat?

Roční cyklus:

Roční cyklus

Legenda

Latinský název: Aptenodytes forsteri

Objevení: Roku 1844 jej vědecky zařadil zoolog George Robert Gray, který se však s tímto tučňákem vůbec nesetkal. Na tom se podílel přírodovědec Johann Reinhold Forster, který při prvním popsání podobného druhu (17. 1. 1775 tučňáka patagonského) usoudil, že se jedná o tentýž druh. Po důkladnější analýze oba druhy G. R. Gray vědecky oddělil a z úcty k J. R. Forsterovi nese latinské jméno Aptenodytes forsteri.

Světová populace: stabilní | Z roku 1990 je záznam o 400 000 až 450 000 dospělých jedinců.

Nejnovější výzkumy poukazují na cca 500 000 tučňáků. Podle Britského antarktického výzkumu (BAS) z roku 2012 se počet odhadl na 595 000 tučňáků. To jsou velice uspokojivé zprávy, které vyvrací myšlení mnoha až zaujatých vědců, kteří ustavičně spekulují o tzv. globálním oteplování a negativním dopadu na naši Zemi. Zatímco se řeší v podstatě člověkem neřešitelné, zapomínají se na skutečná - hmatatelná nebezpečí, která opravdu mohou populaci ohrozit (viz ohrožení níže).

Délka života: Přibližně 20 let

Průměrná výška: 110 -120 cm

Průměrná váha: 25 - 46 kg

Hnízdění: Antarktida

Habitat: Hnízdí na ledových pláních. Tito tučňáci stráví díky těžkému rozmnožování dost času i na pevnině.

Potrava: Až z 90% se tučňáci živí výhradně krilem. Dále se živí rybami a popřípadě hlavonožci, vyskytujících se u antarktických vod. Ryby druhu z nejčastějších treska antarktická (Pleuragramma antarcticum), dále ryby převážně z čeledi ledovkovitých (Nototheniidae), krakatice glaciální (Psychroteuthis glacialis), krakatice Kondakova (Kondakovia longimana) či krunýřovka krilová (Euphausia superba).

Kolonie: Vytváří početné kolonie (přibližně o 7 000 - 20 000 ptácích). Nacházejí se i přes 100 km od moře na ledové pláni.

Období rozmnožování: Od března až dubna do listopadu až ledna (období antarktické zimy, tj. období našeho léta). Detailní životní cyklus

Inkubace vajec: Přibližně 64 dní. Inkubuje samec.

Počet vajec: jedno vejce (1 = 450 g)

Hnízda: Ne

Chov vylíhlého mláděte: cca pět až šest měsíců. O mláďata pečují rodiče společně a oba dlouhodobě hladový (samec více).

Pohlavní dospělost: Ve třech až šesti letech

Monogamie: Není trvalá (partnerské soužití přibližně na jeden až dvě chovné sezóny)

Přirození predátoři: Největším nepřítelem je buřňák obrovský (Macronectes giganteus), který zapříčiní až 34 % úmrtnost mláďat v koloniích, někdy se ale spokojí i již s mrtvými tučňáky. Dále chaluha antarktická (Stercorarius maccormicki), která však požírá většinou mrtvá mláďata, jelikož v období, kdy na místo výskytu kolonií přilétají, jsou živá mláďata na ní moc velká.

Mezi mořské predátory patří převážně savci jakož je tuleň leopardí (Hydrurga leptonyx) a kosatka dravá (Orcinus orca). Živí se jak mláďaty, tak dospělci.

Ohrožení: Podle studie Oceánografického institutu ve Woods Hole provedené v lednu 2009 se tučňák císařský může dostat na pokraj vyhynutí do roku 2100. Pomocí matematických modelů totiž vědci vypočítali, jak ztráta ledovcové plochy způsobená globálním oteplováním ovlivní velkou kolonii v Adélině zemi v Antarktidě. Tyto modely předpověděly 87% úbytek této populace do konce tohoto století, tedy ze současných cca 3 000 až 6 000 párů na 400 párů. Takovýto úbytek může nastat v celkové populaci tučňáka císařského. Pravděpodobnost takového "skorovyhubení" - při kterém by zmizelo 95 % populace - je podle článku, který vyšel v Proceedings of the National Academy of Sciences, nejméně 36%. Tučňáci by se svému zániku teoreticky mohli vyhnout tím, že by na hnízdiště přicházeli dříve nebo migrovali na jiná území. Problém je, že na rozdíl od jiných antarktických ptáků, kteří už svůj životní cyklus poupravili, jsou tučňáci císařští zřejmě dost "konzervativní" a něco takového se od nich nedá příliš očekávat. 

V budoucnu jej mohou tedy ohrozit klimatické změny naší planety, což je vskutku otázka hluboké budoucnosti, nicméně je tento fakt již dnes spojován s termínem globální oteplování, ačkoli jsou fakta sporná. Antarktida dnes (2017) podle satelitních záběrů naopak narůstá o led. Vědci ale obratem reagují, že přesto se tento viditelný fakt přímo neopírá o teorii globálního oteplování. Důvodem takové odpovědi je pro vědce severní Arktida, kde je úbytek ledu patrně znát. Není to ale spíše přírodní proces, který se zase za pár let může jevit jinak? Když na podzim opadají stromy a po zimě znova obrostou, rovněž je z toho humbuk a nesmyslné kampaně za miliardy? Zapřemýšlejme nad tím, stačí jenom přidat delší časový úsek (letitý). Nechceme zpochybňovat, že se s naší planetou něco děje. To je naprostá pravda, jenom stará miliony let. Země se mění neustále a přirozeně tak i život na ní. Například ve středověku bylo ještě o něco tepleji než dnes, a to žádné továrny ani automobily nebyly. Pokud chceme skutečně chránit naši faunu a flóru před vnějšími vlivy naší Země, nemůžeme se ptát proč je to tak, ale co s tím. Tolik se zajímáme o ozonovou vrstvu a vliv člověka. Existují matematické modely a výpočty, které se ale rozcházejí. Hrajeme si na pány tvorstva s vyhlídkami do daleké budoucnosti, a to i přesto, že pro nás do dnes není jednoduché zjistit podnební podmínky (počasí) třeba na měsíc dopředu, a navíc s nějakou vyšší přesností. Kdo pravidelně sleduje počasí ve zprávách bude určitě souhlasit, že důvěřovat těmto údajům se vyplatí zhruba na následující tři dny a maximálně jeden týden. Předpovědi na týdny nebo dokonce měsíce dopředu mají pak již velmi nízkou věrohodnost, a informace se postupně mění.

Prozatím ho v menší míře ohrožuje např. častější rybolov kolem antarktické oblasti nebo narůstající cestovní ruch či průmyslový rozvoj. Kontinent Antarktidy je nositelem obrovského nerostného bohatství a tak je teprve v tomto případě v lidských rukách, jak dlouho dokážeme vzdorovat zájmům řekněme bezstarostných států, nebo vůbec samých sebou.

————————————————————————————————————

kratkometrazni-dokument.jpg

Tučňák císářský - krátkometrážní dokument

————————————————————————————————————

 

———————————————————————————————————

Zajímavosti:

Detailní životní cyklus

Samci tučňáků císařských drží téměř čtyř měsíční půst a až poté si s partnerkou péči vymění a nakrmí se, ačkoli bude jejich hlavním úkolem nalovit potravu pro vylíhlé mládě. Tyto čtyři měsíce zahrnují: 

  • Cestu na hnízdiště - trvající přibližně 20 až 30 dní 
  • Námluvy, březost samice a snesení vejce - až 20 dní 
  • Inkubaci, u které setrvává nejdříve samec - až 64 dní

Samice hladoví o měsíc méně.     

Samci tučňáků císařských, kteří hřejí vajíčko na nohách překryté svrchním podkožním záhybem kůže (tzv. kožní řasou) musí přelstít až -30°C mrazy. K tomu jim napomáhá i podkožní vrstva tuku, jejíž tloušťka sahá k tří až čtyř centimetrům. 

Tučňák císařský je nejen největší žijící tučňák ale také největší a nejtěžší ptačí plavec na světě. Je vysoký až 1,2 metru a objem jeho hrudníku dosahuje 1,3 metru. Může vážit i přes 40 kg (největší známá hmotnost činí 42,6 kg). Hmotností tak předstihuje více než dvakrát kteréhokoli létajícího ptáka.

Tučňák císařský drží také určitý rekord v ptačím světě ohledně potápění. Poslední výzkum ukázal, že se tučňák císařský potopil do více jak 500 metrové hloubky (dle nezávislých zdrojů 535 až 565 m, a dle guinnessworldrecords.com  534 m) - dokáže zpomalit metabolismus a pozastavit funkci méně důležitých orgánů, jeho tělo funguje při malých hodnotách kyslíku a díky tomu se dokáže potopit tak hluboko. O tento rekord se postarala trochu překvapivě samice tohoto druhu. Mnoho vědců se domnívá, že právě díky jejich dokonalé anatomické skladbě těla se mohou potopit i do mnohem hlubších vod, naopak jiní vědci jen kroutí hlavou, jak mohl tučňák odolat takovému tlaku.

Tento druh tučňáka se průměrně dožívá do 20 let. V krajním případě se však může dožít prý i 50 let, odhadují vědci. S ohledem na jejich komplikovaný život, je možnost dožít se takto vysokého věku prakticky nereálná.

penguins.png