Jdi na obsah Jdi na menu
 


Fosílie

♦ Vývoj a vymřelé druhy

Upozornění

V průběhu doby se rozšíření tučňáků příliš neliší. Různé druhy fosílií byli nalezeny na místech, kde tučňáci žijí i dnes.

Rozhodně se nejedná o kompletní kostry. Prostřednictvím titěrné a trpělivé práce paleontologů se podařilo nalézt jednotlivé kůstky z nohou, křídel, hrudní kosti či celé lebky. Již z nich lze vyzkoumat vývoj od života létání k životu pod vodou.

Pachydyptes ponderosus (možná podoba)

Pachydyptes ponderosus (možná podoba)

 

Většina fosílií z asi 32 různých druhů tučňáků byli nalezeny v Novém Zélandu a Argentině. Další z Jižní Afriky a Severní Austrálie. Je až zarážející, že existuje jen jedno místo v Antarktidě, kde byly nalezeny zkameněliny druhu. To vede k následujícímu závěru, že vývoj tučňáků začal v mořích kolem Nového Zélandu. Více než polovina ze 17 druhů stále žijí v těchto subtropických oblastech. Pouze tučňáci císařští nebo kroužkoví žijí výhradně na Antarktidě

Waimanu (možná podoba)Za nejstarší fosilní objev je považován tučňák s názvem Waimanu (obrázek vlevo). Tento druh žil na Novém Zélandě v období paleocénu, tedy asi před 62–58 miliony let, a dělí na dva typy; waimanu tuatahi a waimanu manneringi. Velcí byli asi 80 až 100 cm, s dlouhým štíhlým zobákem, dlouhými křídly a dlouhými běháky; celkově připomínali potáplice. Sice ještě nebyli tak dobře připraveni k životu pod vodou oproti moderním druhům, přesto byli především jejich křídla jako jediná přizpůsobená přímo k podmořské pohybové činnosti. Asi třetím nejstarším druhem je Crossvallia unienwillia rovněž z období paleocénu, žijící na Antarktickém poloostrově, jehož klima bylo v té době mnohem teplejší a vlhčí. Velikost tohoto druhu je odhadována na 130140 cm. 

enlightenedBěhem pozdního eocénu a začátkem oligocénu, asi před 4030 miliony let, existovaly zřejmě ti nejgigantičtější tučňáci vůbec. Jeden takový z neobvyklým názvem Nordenskjoeldi (viz Anthropornis nordenskjoeldi) dosahoval výšky průměrného dospělého muže (asi 180 cm) a vážit mohl až 80 kilogramů. Obýval Nový Zéland anebo blízké okolí. V roce 2017 byl objeven nový druh pojmenovaný Kumimanu biceae, který měřil asi 177 cm a vážit mohl až 100 kg, a údajně žil ještě o 10 milionu let dříve.

Z eocénu je známo hned několik druhů, v současné době bylo popsáno nejméně 14 druhů patřících do devíti rodů (Anthropornis, Archaeospheniscus, Delphinornis, Ichthyopteryx, Marambiornis, Mesetaornis, Palaeeudyptes, Pachydyptes či Kairuku - stáří od 45 do 25 milionů let). Tito tučňáci tvořili dvě skupiny - menší druhy, velikostí odpovídající dnešním a obří druhy, dosahující velikosti výrazně přes 165 cm a hmotnosti 80 kg (např. Anthropornis nordenskjoeldi). Z eocénu jsou také známy nálezy mimo Antarktidu (Argentina, Peru, Austrálie, Nový Zéland).

Možné podoby vyhynulých druhů

Možné podoby vyhynulých druhů, zleva: Kairuku waitaki, Paraptenodytes antarcticus, Inguza predemersus

 

Rovněž z oligocénu je známa řada druhů, včetně modernějších forem s pokročilejší adaptací křídel (Platydyptes z Nového Zélandu). Z miocénu pochází početné nálezy tučňáků z Jižní Ameriky, především se pak objevují první nálezy zástupců moderních rodů (Spheniscus v Peru, Pygoscelis v Chile). První nálezy jihoafrických tučňáků pocházejí z pliocénu (rod Spheniscus).

Možné podoby vyhynulých druhů

Možné podoby vyhynulých druhů, zleva: Waimanu manneringi, Perudyptes devriesi, Icadyptes salasi, Palaeeudyptes gunnari

 

Minimálně tři druhy tučňáků vymřely v historické době - ze 13. století je uváděn druh Tasidyptes hunteri z ostrova Hunter u Tasmánie, asi před 500 lety vyhynul na Novém Zélandu tučňák Megadyptes waitaha a teprve koncem 19. století blíže nezařazený tučňák z rodu Eudyptes na ostrově Chatham

Dnešní největší druh je tučňák císařský dosahující výšky 120 cm. Nejmenší dosud žijícím je tučňák nejmenší, jehož délka těla nepřesahuje 40 cm.

——————————————————————————————————————