Jdi na obsah Jdi na menu
 


Fosílie

♦ Vývoj a vymřelé druhy

Upozornění

V průběhu doby se rozšíření tučňáků příliš neliší. Různé druhy fosílií byli nalezeny na místech, kde tučňáci žijí i dnes.

Rozhodně se nejedná o kompletní kostry. Prostřednictvím titěrné a trpělivé práce paleontologů se podařilo nalézt jednotlivé kůstky z nohou, křídel, hrudní kosti či celé lebky. Již z nich lze vyzkoumat vývoj od života létání k životu pod vodou.

Pachydyptes ponderosus (možná podoba)

Pachydyptes ponderosus (možná podoba)

 

Většina fosílií z asi 32 různých druhů tučňáků byli nalezeny v Novém Zélandu a Argentině. Další z Jižní Afriky a Severní Austrálie. Je až zarážející, že existuje jen jedno místo v Antarktidě, kde byly nalezeny zkameněliny druhu. To vede k následujícímu závěru, že vývoj tučňáků začal v mořích kolem Nového Zélandu. Více než polovina ze 17 druhů stále žijí v těchto subtropických oblastech. Pouze tučňáci císařští nebo kroužkoví žijí výhradně na Antarktidě

Waimanu (možná podoba)Za nejstarší fosilní objev je považován tučňák s názvem Waimanu (obrázek vlevo). Tento druh žil na Novém Zélandě v období paleocénu, tedy asi před 62–58 miliony let, a dělí na dva typy; waimanu tuatahi a waimanu manneringi. Velcí byli asi 80 až 100 cm, s dlouhým štíhlým zobákem, dlouhými křídly a dlouhými běháky; celkově připomínali potáplice. Sice ještě nebyli tak dobře připraveni k životu pod vodou oproti moderním druhům, přesto byli především jejich křídla jako jediná přizpůsobená přímo k podmořské pohybové činnosti. Asi třetím nejstarším druhem je Crossvallia unienwillia rovněž z období paleocénu, žijící na Antarktickém poloostrově, jehož klima bylo v té době mnohem teplejší a vlhčí. Velikost tohoto druhu je odhadována na 130140 cm. 

enlightenedBěhem pozdního eocénu a začátkem oligocénu, asi před 4030 miliony let, existovaly zřejmě ti nejgigantičtější tučňáci vůbec. Jeden takový z neobvyklým názvem Nordenskjoeldi (viz Anthropornis nordenskjoeldi) dosahoval výšky průměrného dospělého muže (asi 180 cm) a vážit mohl až 80 kilogramů. Obýval Nový Zéland anebo blízké okolí. V roce 2017 byl objeven nový druh pojmenovaný Kumimanu biceae, který měřil asi 177 cm a vážit mohl až 100 kg, a údajně žil ještě o 10 milionu let dříve.

Z eocénu je známo hned několik druhů, v současné době bylo popsáno nejméně 14 druhů patřících do devíti rodů (Anthropornis, Archaeospheniscus, Delphinornis, Ichthyopteryx, Marambiornis, Mesetaornis, Palaeeudyptes, Pachydyptes či Kairuku - stáří od 45 do 25 milionů let). Tito tučňáci tvořili dvě skupiny - menší druhy, velikostí odpovídající dnešním a obří druhy, dosahující velikosti výrazně přes 165 cm a hmotnosti 80 kg (např. Anthropornis nordenskjoeldi). Z eocénu jsou také známy nálezy mimo Antarktidu (Argentina, Peru, Austrálie, Nový Zéland).

Možné podoby vyhynulých druhů

Možné podoby vyhynulých druhů, zleva: Kairuku waitaki, Paraptenodytes antarcticus, Inguza predemersus

 

Rovněž z oligocénu je známa řada druhů, včetně modernějších forem s pokročilejší adaptací křídel (Platydyptes z Nového Zélandu). Z miocénu pochází početné nálezy tučňáků z Jižní Ameriky, především se pak objevují první nálezy zástupců moderních rodů (Spheniscus v Peru, Pygoscelis v Chile). První nálezy jihoafrických tučňáků pocházejí z pliocénu (rod Spheniscus).

Možné podoby vyhynulých druhů

Možné podoby vyhynulých druhů, zleva: Waimanu manneringi, Perudyptes devriesi, Icadyptes salasi, Palaeeudyptes gunnari

 

Minimálně tři druhy tučňáků vymřely v historické době - ze 13. století je uváděn druh Tasidyptes hunteri z ostrova Hunter u Tasmánie, asi před 500 lety vyhynul na Novém Zélandu tučňák Megadyptes waitaha a teprve koncem 19. století blíže nezařazený tučňák z rodu Eudyptes na ostrově Chatham

Dnešní největší druh je tučňák císařský dosahující výšky 120 cm. Nejmenší dosud žijícím je tučňák nejmenší, jehož délka těla nepřesahuje 40 cm.

——————————————————————————————————————

Proč tučňáci nežijí na severní polokouli? « Fosílie (vymřelé druhy) |