Jdi na obsah Jdi na menu
 

Fosílie

Z menu → Vývoj a vymřelé druhy

Upozornění

V průběhu doby se rozšíření tučňáků příliš neliší. Různé druhy fosílií byli nalezeny na místech, kde tučňáci žijí i dnes.

Rozhodně se nejedná o kompletní kostry. Prostřednictvím titěrné a trpělivé práce paleontologů, se podařilo nalézt jednotlivé kůstky z nohou, křídel, hrudní kosti či celé lebky. Již z nich lze vyzkoumat vývoj od života létání k životu pod vodou.

Pachydyptes ponderosus (možná podoba)

Většina fosílií z asi 32 různých druhů tučňáků byli nalezeny v Novém Zélandu a Argentině. Další z Jižní Afriky a Severní Austrálie. Je až zarážející, že existuje jen jedno místo v Antarktidě, kde byly nalezeny zkameněliny druhu. To vede k následujícímu závěru, že vývoj tučňáků začal v mořích kolem Nového Zélandu. Více než polovina ze 17 druhů stále žijí v těchto subtropických oblastech. Pouze tučňáci císařští nebo kroužkoví žijí výhradně na Antarktidě. 

Waimanu (možná podoba)Dosud nalezené fosílie nám prozradily, že prehistorické druhy dosahovali velkých rozměrů. Nejstarší fosilní objev z období paleocénu starý 61 - 58 milionů let, je Waimanu z Nového Zélandu (obrázek vlevo), který se dělí na dva typy: waimanu tuatahi a waimanu manneringiTito tučňáci byli velcí (80-100 cm), s dlouhým štíhlým zobákem, dlouhými křídly a dlouhými běháky; celkově poněkud připomínali potáplice. Třetím nejstarším druhem je Crossvallia unienwillia z paleocénu Antarktického poloostrova, jehož klima bylo v té době mnohem teplejší a vlhčí. Velikost tohoto druhu je odhadována na 130-140 cm. 

Mnohem více druhů tučňáků je známo z eocénu, v současné době bylo popsáno nejméně 14 druhů patřících do devíti rodů (Anthropornis, Archaeospheniscus, Delphinornis, Ichthyopteryx, Marambiornis, Mesetaornis, Palaeeudyptes, Pachydyptes či Kairuku - stáří od 45 do 25 milionů let). Tito tučňáci tvořili dvě skupiny - menší druhy, velikostí odpovídající dnešním a obří druhy, dosahující velikosti výrazně přes 165 cm a hmotnosti 80 kg (Anthropornis nordenskjoeldi). Z eocénu jsou také známy první nálezy mimo Antarktidu (Argentina, Peru, Austrálie, Nový Zéland).

Možné podoby vyhynulých druhů

Zleva: Kairuku waitaki, Paraptenodytes antarcticus, Inguza predemersus

 

Rovněž z oligocénu je známa řada druhů, včetně modernějších forem s pokročilejší adaptací křídel (Platydyptes z Nového Zélandu). Z miocénu pochází početné nálezy tučňáků z Jižní Ameriky, především se pak objevují první nálezy zástupců moderních rodů (Spheniscus v Peru, Pygoscelis v Chile). První nálezy jihoafrických tučňáků pocházejí z pliocénu (rod Spheniscus).

Možné podoby vyhynulých druhů

Zleva: Waimanu manneringi, Perudyptes devriesi, Icadyptes salasi, Palaeeudyptes gunnari

 

Minimálně tři druhy tučňáků vymřely v historické době - ze 13. století je uváděn druh Tasidyptes hunteri z ostrova Hunter u Tasmánie, asi před 500 lety vyhynul na Novém Zélandu tučňák Megadyptes waitaha a teprve koncem 19. století blíže nezařazený tučňák z rodu Eudyptes na ostrově Chatham

Dnešní největší druh je tučňák císařský dosahující výšky 120 cm. Nejmenší dosud žijícím je tučňák nejmenší, jehož délka těla nepřesahuje 40 cm.

——————————————————————————————————————