Jdi na obsah Jdi na menu
 


Obecné chování

 

Péče o tělo - peří

huffman_4preening_his_feathers.jpgPéče o peří je pro tučňáky velice důležitá a není divu, že se této činnosti věnují z velké části celého denního programu. Musí mít svůj "šat" v nejlepším stavu, protože je nezbytný pro přežití. Peří představuje pro tučňáky, mimo jiného, dokonalou tepelnou izolaci. Pakli-že je plně v pořádku, je vodotěsné a nenasákne vodou. Rovněž je pak odolné při nízkých teplotách - zadržuje teplo a neprofoukne (nepustí mráz). Proto spatříme i sněhem zahalené tučňáky, které se musí jedině oklepat, aby jej ze sebe setřásli. Sníh na jejich těle neroztaje, neboť peří zadržuje veškeré tělesné teplo.

V kolonii může být tučňák ušpiněný. Hlavně takové druhy, jež hnízdí na travnatých a písčitých plážích nebo hloubí nory, kde je nečistota samozřejmostí (např. rod Spheniscus). Tito tučňáci si dopřávají raní koupel, a pokud jsou poblíž predátoři, mohou se v této koupeli také pozdržet, neboť nejsou jen u břehu, ale dále na moři. Jakmile tučňáci přicházejí na břeh, začínají si ihned čistit a načechrávat peří. Jejich krk je tak mobilní, že se dostanou téměř ke každému peru (nedosažitelná pera vyřeší partner, viz níže). Při každém pohybu zobákem, kterým si čistí peří, přinášejí čistící emulzi z kořene ocasu o velikosti hrášku. Tento výměšek slouží jako jakási impregnace, přes kterou se do peřního šatu nic nezanese. Ve vodě je díky takovému promaštění vodotěsné a kluzké, snižuje tření a tak může tučňák i dostatečně rychle plavat. Konzistencí je nejspíš výměšek podobný voskovému oleji. Má také podobný účinek jako krém na opalovaní, a chrání tučňáky od slunečního záření proti dehydrataci.

Tučňák Humboldtův při koupání

⇒ Tučňák Humboldtův: tučňáci se velmi rádi koupou a dovádějí ve vodě.

 

2821.jpgPokud by se perní pokryv ušpinil ropnou skvrnou, tření se zvyšuje, a znamená to mnoho problémů až smrt, neboť nejsou tak rychlý a nemohou ulovit potravu. Proto jsou ropné havárie pro tučňáky velkým nebezpečím.

Vzájemnou očistou peří si tučňáci dokazují náklonnost. Takové chování je součástí ceremoniálu sblížení, a uvidíme jej pouze při námluvách. Také si tím pomáhají, aby si navzájem vyčistili veškeré peří i tam, kde je to pro samotného tučňáka až moc obtížné.

Podívejte se také na specifické pelichání tučňáků

 

Udržování teploty, vzájemná pomoc2_lg.jpg (tzv. sociální termoregulace)

Tuto výpomoc si dopřávají tučňáci císařští během velkých mrazů o -30 °C, kdy se tisknou navzájem k sobě. Účinek této výpomoci je velký a značně minimalizuje tepelnou ztrátu. Tučňáci se také vzájemně střídají - ti kteří byly veprostřed se vymění s řadou, která byla na kraji. Takto se dostane téměř každému potřebná dávka tepla, neboť ve středu je izolace mnohem výraznější (rozdíl až o 3 až 10 °C). Pokud tučňáci setrvávají delší dobu v samotném středu, může u nich dojít i k přehřátí. U takových jedinců se pak projevuje značná nelibost a celý houf se začíná pomalu rozpadávat. Po výměně pozic se opět skupiny spojí do jednoho velkého houfu.  

 

Tepelná izolace, není dobrá pro všechny (Hypertermie)

php2kjdv4.jpgNa rozdíl od obecného názoru, že jsou tučňáci obyvateli chladného klimatu, trpí tito ptáci také hypertermií (přehřátím organismu). Toto platí hlavně pro druhy, kteří hnízdí v severnějších částech jižní polokoule, kde teplota může dosahovat i tropických 40°C (především tučňáci z rodu Spheniscus, Eudyptula či Megadyptes). Děje se tak v dobách, kdy se nemohou tučňáci ochladit do vody, především tedy v době línání (přepeření). Tyto druhy se však patřičně také přizpůsobily.

 Mají kratší a méně hustší peří než jižněji hnízdící druhy (až o 30%). Během těchto veder se tučňáci také patřičně chovají - při zvýšené teplotě zvedají křídla, čímž se plocha jejich těla odhalena větru zvýší o 16%. Načechrávají a tím dodatečně provzdušňují peří. Krev v těle zrychluje proudění, a je regulována do míst nejméně opeřených - především tedy křídel. Zrychlují dýchaní, které jim díky vanoucímu vzduchu umožňuje ochlazení pomocí vlhkých sliznic. Pokud je teplota opravdu neúnosná, mohou tak silně bušit křídly až pleskají sami sebe.tucnak-humboldtuv-a-specialni-vzdusny-system.jpg

Teplomilný druh tučňák Humboldtův a ostatní z jeho rodu (Spheniscus), mají ještě jedno zvláštní přizpůsobení: na hlavě, kolem zobáku a oči mají narůžovělé žlázy (viz obrázek vpravo), které jsou hustě pokryté cévami. S jejich pomocí odvádí nadbytečné tělesné teplo prostřednictvím ochlazovaní krve.

I když se zdá, že jsou na vedra připravena perfektně, nemusí to dopadnout dobře a tučňáci mohou uhynout.

Přehřátím organismu však můžou trpět také jižněji hnízdící druhy, i tučňák císařský, který hnízdí v obrovských mrazech na Antarktických ledových pláních. Může se tak stát především při koloniálních lovech, kdy tito tučňáci migrují do severnějších oblastí jižní polokoule. Tučňák císařský tak může pobývat v oblastech, kde je teplota výrazně vyšší (20 - 30 °C) než na jakou je zvyklý (cca 5 až -40 °C). Vzhledem k tomu, jak jsou tito tučňáci "ekologicky" vybaveni proti velikým mrazům a větrům (hustější delší peří, tlusté vrstvy podkožního tuku apod.), není pochyb, že se to i u těchto druhů může stát .Poslední zkoumání však říká, že takový tučňák císařský i přes jeho přizpůsobení na mrazy, dokáže v dobré míře snášet i tyto vysoké teploty. Je prý schopný beze změny metabolismu udržet běžnou tělesnou teplotu při okolních teplotách -10 až 20 °C. Při nižších teplotách se jeho metabolismus výrazně zrychlí, ale normální teplotu těla si umí udržet v širokém teplotním rozmezí od -47 po 38 °C

 

Spánek

king_penguin_sleeping.jpgTučňák jako každý pták potřebuje odpočinek ve formě spánku. Mohou spát jak na souši, tak na moři během lovů. Předem si je ale třeba uvědomit, že tučňáci nespí tvrdě jako lidé. Stejně jako jiní volně žijící zvířata musí být ve střehu před predátory. Jejich spánek má odpočinkový význam, ale tak efektivní, že se dá přirovnat k lidskému spánku o několika hodinách. Na souši spí jako ostatní ptáci tak, že si zastrkávají zobák pod křídlo nebo si lehnou na bříško. Na moři pak podnikají daleké plavby vždy v několika členné skupině (obvykle čítající 10 až 15 tučňáků). Během únavy se nechají pozvolna unášet proudem a vzájemně se pozorují, aby se někdo ze skupiny nezapomněl. Další možností je odpočinek na odlehlých krách, malých ostrůvcích nebo na pobřeží. Záleží na druhu a oblasti hnízdění. Zajímavostí je, že se zpravidla nikdy neocitnou na místě, kde pravidelně hnízdí, dokud ona doba hnízdění nezapočne.

Správný čas na pořádný spánek přichází pro tučňáky odpoledne. Jak objevili francouzští ekologové, spí tito velcí ptáci po obědě mnohem tvrději, než v ranních rušných hodinách.

Spánek nejenom umožňuje tučňákům odpočívat, ale také zpomaluje metabolismus a šetří tak jejich energii. To je důležité pro přežití během rozmnožování, kdy hodně hladový.