Jdi na obsah Jdi na menu
 


Tučňák magellanský

 Anglicky Magellanic penguin

 tučňák magellánský

vice-foto.png Více fotografií zvuk--mp3-.png Zvukový projev

Latinský název: Spheniscus magellanicus

Objevení: prvně zmiňován Sonnerat roku 1776 ale později Johann Reinhold Forster, který roku 1781 pojmenoval tohoto tučňáka jako Aptenodytes magellanicus (dnes Spheniscus magellanicusna počest portugalského zámořského objevitele Ferdinanda Magellana (Fernão de Magalhães), který ho jako první zaznamenal během expedice v roce 1519.

Světová populace: klesá | přibližně 1 800 000 hnízdících párů. V roce 2008 IUCN Red List (BirdLife International) odhadl populaci ve výši 1 300 000 hnízdících párů, a o 12 let později, k roku 2020, činí odhad 1 100 000–1 600 000 dospělých párů.

Délka života: přibližně do 20 let (v zajetí či v krajních případech nad 20 let)

Průměrná výška: 61–76 cm

Průměrná váha: 2,7–6,5 kg

Hnízdění: hnízdí na východním pobřeží Argentiny, na západním pobřeží Chile a Falklandských ostrovech.

Spheniscus magellanicus

• Výskyt v období hnízdění (popis mapky / podrobně)

 

Habitat: preferovaná chovná místa jsou ploché pobřežní pláže, pokryté zelení, keři nebo jiných hustých porostů

Potrava: jídelníček těchto tučňáků je poměrně rozšířený a liší se konkrétní oblastí. Na atlantickém pobřeží Argentiny a Chile či na Falklandských ostrovech žijí hlavně na rybách druhu Engraulis anchoita, Merluccius hubbdi, Austroatherina smitta a Notothenia rossi. Dále také chobotnicemi druhu Martiala hyaddesi, Psychroteutis glacialis a korýši druhu Euphausia ValentineiThemisto gaudichaudii. Ze 75 % se živí především výše jmenovanými rybami. Na tichomořském pobřeží Chile a Peru, kde se tučňáci hojně vyskytují, mají bohatou nabídku potravy, kterou jim přináší chladný Humboldtův proud. Zde žijí převážně na rybách druhu Engraulis ringens, Ramnogaster arcuata, Sprattus fuegensis a strava může obohacena chobotnicemi či korýši. Jejich kořist se pohybuje ve velikosti od 2,8 cm do 15 cm. Loví ve vzdálenosti nepřesahující 50 km od pořeží a pohybují se v hloubkách od 30 do maximálně 90 metrů.

Kolonie: vytváří velké ale rozestoupené kolonie (v prostoru 1m2 se nachází 0,001 až 0,1 hnízd). V jedné kolonii se může nacházet až 120 000 tučňáků.

Rozmnožování: začíná v září a končí asi v prosinci

Inkubace vajec: přibližně 40 dní

Počet vajec: dvě (1 = 125 g)

Hnízda: vykopávají si hnízdní nory, nebo využívají proláklin pod balvany či keři. Snaží se zahnízdit tam kde je stín, kvůli vysokým teplotám a pálivému slunci. 

Chov vylíhlého mláděte: přibližně tři až čtyři měsíce. V péči se rodiče pravidelně střídají.

Pohlavní dospělost: ve čtyřech až pěti letech

Monogamie: velmi trvalá (i deseti sezónní).

Přirození predátoři: lachtani se tučňáky zpravidla neživí ale hrají si s nimi na kočku a myš. Tak se mohou tučňáci nehezky zranit, čehož využívají zejména buřňáci či chaluhy. Ti mohou dílo dokonat a tučňáka uštvat k smrti. Jistou hrozbu představují žraloci. Vejce a mláďata jsou ohroženy racky. V krajním případě se přiživí i pásovec. Pokud jsou hnízda schována ve vysoké trávě, vejce a mláďata jsou před nebezpečím z nebes chráněni.  

Ohrožení: největší hrozbu představují ekologické katastrofy jako havárie ropných tankerů, které jsou poměrně časté. Za jedno takové neštěstí zahyne i 40 000 tučňáků. Při styku s ropou nemusí mít peří dokonalé izolační vlastnosti a tučňáci mohou uhynout na podchlazení. Ropa především způsobuje minimální tření. Neumožní tučňákům plout tak rychle, jakou rychlostí mohou ulovit potravu a umírají hlady. Ve snaze si peří očistit se také mohou otrávit. Dalším nebezpečím je změna klimatu vlivem náhlého oteplování oceánů, kdy je moře chudé na potravu (El Niňo).

Zajímavosti:

Tento druh může hnízdit také v mnohem chladnějších podmínkách než ostatní z jeho rodu. Je to dáno i tím, že se Jižní Amerika nachází poměrně blízko antarktické "špici". Na jihu Argentiny se tak mohou objevit sněhem zaváté pláně a po moři pohybovat ledové kry.

————————————————————————————————————————————————————————

Neobvyklé přátelství s člověkem

Počínaje rokem 2016 se stalo neobvyklé přátelství tučňáka magellanského s člověkem hitem internetu. Joao Pereira de Souza je 71letý rybář z Brazílie, který našel tučňáka roku 2011 vyhladovělého a pokrytého naftou na opuštěné pláži. Vzal ho domů, kde jej omyl a pravidelně krmil, dokud jeho malý kamarád nezesílil. Když se jej poté pokusil vypustit zpět do přírody, tučňák, kterému dal jméno ‚‚Dindim‛‛, se k odchodu neměl...celý článek