Jdi na obsah Jdi na menu
 

TUČŇÁK OSLÍ

Obrazek

Roční cyklus:Roční cyklus

Legenda

Latinský Název: Pygoscelis Papua

Objevení: roku 1776 se o něm prvně zmínil Pierre Sonnerat, ale roku 1781 jej Johann Reinhold Forster vědecky zařadil jako druh Pygoscelis papua.

Světová populace: klesá | přibližně 320 000 až 380 000 hnízdících párů (r. 2012). Avšak v některých koloniích počet jedinců roste.

Délka života: přibližně 20 let

Průměrná výška: 80 cm

Průměrná váha: 6 - 8 kg

Hnízdění: obývá hlavně subantarktické oblasti, ostrovy jižní Georgie, Falklandy, Crozetovy ostrovy, Kerguelenovy ostrovy, Heardův ostrov apod. Některé kolonie zasahují i do antarktické zóny, a další místy zahnízdí i v oblasti Patagonie v Jižní Americe.

Habitat: hnízdí na nízkých rovinatých pobřežích, poměrné blízko travnaté a oblázkové pláže, která slouží jako přístupná cesta k moři. Mohou hnízdit i na zasněženém povrchu a v dálce 1 - 2 km od pobřeží.

Potrava: tučňáci oslí mají celkem rozšířený jídelníček a jeho zaměření závisí na dané kolonii (lokalitě) a ročním období. Např. na ostrově Marion se v prosinci živí ze 79 % rybami (Notsquamifrons do 15 cm). V březnu pak z 82 % loví korýše druhu Euphausia superba nebo Parathemisto gaudichadii.

Zpravidla se však většina kolonií živí právě v 85 % korýši a z 15 % rybami.

Kolonie: vytváří velmi malé kolonie, kolem sta jedinců.

Období rozmnožování: začíná zhruba v květnu a končí v prosinci. Některé kolonie hnízdí i celoročně.

Inkubace vajec: přibližně 34 - 35 dní. Rodiče se při sezení a později v péči o mláďata synchronizovaně střídají.

Počet vajec: jedno až dvě (1 = 130 g)

Hnízda: ano. Jsou to jednoduchá hnízda z kamenů, větviček, trav, peří, nebo prakticky veškerý materiál, který je k mání.

Chov vylíhlého mláděte: přibližně dva až tři měsíce. V péči se synchronizovaně střídají oba rodiče.

Pohlavní dospělost: ve dvou až třech letech.

Monogamie: trvalá

Přirození predátoři: na moři jsou pro ně nebezpeční tuleni leopardí, lachtani nebo kosatky. Severněji hnízdící kolonie ohrožují především lachtani. Mláďaty se pak živí buřňáci, racci, nebo v určitých lokalitách čimangové (sokolovití). Zajímají se především o jejich vejce, ale uloví i odrostlé mládě, které je buďto nemocné nebo zesláblé. Samotný žár slunce způsobuje ptáčatům nemalé potíže, a již při 25 °C se přehřívají. Protože mají husté huňaté peří a vrstvu podkožního tuku, ztěžka vyšší teplotu svého těla ventilují. Takový pták pak jen nehnutě leží, zrychleně lapá po dechu a má zcela roztažené nohy a křídla, díky kterým se přebytečné teploty zbaví nejsnadněji.  

Ohrožení: tyto tučňáky ohrožují přístavby lidských sídel v blízkosti kolonií, které je tak narušují. Ohrožuje je také cestovní ruch. Dnes je  může ohrožovat i komerční rybolov (ovlivňující dostatek potravy), který však v některých oblastech mizí, pro zachování fauny.

Zajímavosti: 

V období rozmnožovaní, především pak při budováni a obhajování hnízd, se mezi sebou tito tučňáci velmi často okrádají o použitý materiál.

Nazývá se "oslí ", protože vydává zvuk připomínající oslí hýkání.

Tento tučňák je asi nejrychlejší ze všech. Rychlostní rekord je zapsán v Guinessově knize zvířat - 27 km/h. Obecně se nepochybuje o tom, že dokáže vyvinout ještě vyšší rychlost; často je pasován na tak dokonalého plavce, který plave rychlostí 30 až 40 km/h.