Jdi na obsah Jdi na menu
 


TUČŇÁK OSLÍ

tučňák oslí

vice-foto.png Více fotografií / zvuk--mp3-.png Zvukový projev

Roční cyklus:Roční cyklus

Legenda

Latinský Název: Pygoscelis Papua

Objevení: roku 1776 se o něm prvně zmínil Pierre Sonnerat, ale roku 1781 jej Johann Reinhold Forster vědecky zařadil jako druh Pygoscelis papua.

Uznávají se dva podrruhy, které se odlišující podle fyzických vlastností; severněji hnízdící ptáci dosahují vyšších rozměrů než ptáci žijící blíže k jihu:

  • Pygoscelis papua papua (J. R. Forster, 1781); subspecie vyšších rozměrů, hnízdí převážně na Falklandských ostrovech, Heardově ostrově nebo třeba po boku tučňáků královský na ostrově Maquarie.
  • Pygoscelis papua ellsworthi (Murphy, 1947); subspecie nižších rozměrů, obývá antarktický poloostrov, Jižní Shetlandy nebo Jižní Sandwichovy ostrovy.

Světová populace: klesá | přibližně 320 000 až 380 000 hnízdících párů (r. 2012). Avšak v některých koloniích počet jedinců roste.

Délka života: průměrně se tučňák oslí dožívá 13 let. Kritickým obdobím je první rok života, během kterého umírá 30–50 % mláďat, tedy téměř každé druhé. Avšak dožije-li se jedinec druhého roku, šance na přežití výrazně roste (až 80 % pravděpodobnost). V zajetí se dožívá nezvykle nízkého věku, průměrně 10 let.

Průměrná výška: 75 - 90 cm

Průměrná váha: 4,5 - 9 kg

Hnízdění: domovinou těchto ptáků jsou chladná, slaná moře na Jižní polokouli. Zde obývají zejména Antarktický poloostrov, kde se nachází asi 25 % z celkového počtu populace, a blízké subantarktické ostrovy; z nich nejvíce Falklandské ostrovy (až 40 % světové populace), Jižní Georgii a Jižní Sandwichovy ostrovy, Jižní Shetlandy, souostroví Kergueleny, Crozetovy ostrovy, Heardův ostrov a McDonaldovy ostrovy, a v neposlední řadě Jižní Orkneje. Menší, jen několika tisícové kolonie, pak nalezneme například na ostrově Macquarie po boku tučňáků královských, nebo na ostrově Marion a sousedících ostrovech prince Edwarda. Poměrně nedávno byl zpozorován i na argentinském ostrově s celým zvaném Martillo a Islas de los Estado, kde však hnízdí pouze pár stovek ptáků. Odborníci celkově evidují více než 300 000 hnízdících párů, z prakticky neměnného trendu trvajícího již desítky let.

Severněji hnízdící ptáci (Pygoscelis papua papua) pobývají ve vodách o průměrné teplotě 4 až 8 °C, zatímco jižněji hnízdící ptáci (Pygoscelis papua ellsworthi) odolávají velmi studeným mořím o průměrné teplotě -1 až 2 °C.

V mimo hnízdním období není přesně známo, kam tito ptáci migrují. Ačkoli nebyli provedeny žádné podstatné výzkumy, ornitologové se domnívají, že se zdržují po celý rok na hnízdišti, anebo v jeho blízkosti. Přesto byla řada tuláků spatřena až na břehu Argentiny (kde již nevelký počet ptáků dokonce hnízdí) nebo na březích Austrálie a Nového Zélandu.

tucnak-osli---vyskyt.png

• Výskyt (v období hnízdění)

 

Habitat: Kolonie se nacházejí obvykle podél břehů, kde mají ptáci snadný přístup k moři. Zatímco jedna skupina ptáků může hnízdit na zasněžené půdě, další chová snůšku na travnatém terénu, tedy v poněkud odlišných podmínkách. Některé páry se mohou nacházet 2–8 kilometrů ve vnitrozemí (dle dalších zdrojů dokonce až osm kilometrů). Hnízda vytvářejí ve vyšších nadmořských výškách (okolo 115 metrů), díky čemuž nedojde k jejich zaplavení. Typické pro ně jsou oblázkové pláže, z kterých si v zobáku přenášejí jednotlivé kamínky o velikosti asi pěti centimetrů, a ty pokládají na své hnízdo.

Potrava: tučňák oslí je masožravec. Živí se především menšími rybami, krilem (například krunýřovkou krillovou) a případně hlavonožci, na základě ročního období a zeměpisné polohy kolonií; například v měsících únorbřezen tvoří korýši pouze 10 % z celé stravy, zatímco počátkem června se tímto členovcem živí již ze 75 %. Od konce června se pak živí výhradně (z 90 %) rybí stravou, především z čeledi ledovkovitých (Nototheniidae) – například druhem Lepidonotothen squamifrons, a to až do konce října. Jeho kořist nebývá větší než 15 centimetrů a loví v mořích poblíž svého hnízdiště, od kterého se jen zřídka vzdaluje na více než 30 kilometrů.

Variabilita z hlediska lokalit je pak poměrně výrazná; na ostrově Marion se již v měsíci březen živí korýši z více než 80 %, a kolonie na Antarktickém poloostrově se praktický celé období chovu živí zejména krilem. Obecně platí, že se v severnějších vodách živí tučňáci převážně rybí stravou, zatímco v jižní částí jejich výskytu je jejich potrava složena především z korýšů.

Sezónní změnu potravy způsobuje hned několik faktorů, jako například přítomnost jiných druhů tučňáků, mimo hnízdní migrace ptáků a v neposlední řadě hloubka, v které se kořist nachází.

Kolonie: vytváří velmi malé kolonie, kolem sta jedinců.

Období rozmnožování: začíná zhruba v květnu a končí v prosinci. Některé kolonie hnízdí i celoročně.

Inkubace vajec: přibližně 35 dní. Rodiče se při sezení a později v péči o mláďata střídají.

Počet vajec: jedno až dvě (1 = 125 až 130 gramů)

Hnízda: ano. Jsou to jednoduchá hnízda obklopená a vystlaná kameny, větvičkami, trávou, peřím, tedy prakticky veškerým materiálem, který je k mání.

Chov vylíhlého mláděte: přibližně dva až tři měsíce. O péči se dělí obě pohlaví. Než mláďata vyspějí, naloví pro ně až 100 kg potravy.

Pohlavní dospělost: ve dvou až třech letech.

Monogamie: zpravidla trvalá, až z 90 % spolu jeden pár zůstane na více než jednu sezónu. Jiné prameny uvádějí, že spolu zřídkakdy hnízdí více než tři sezóny, zjevně na základě toho, že celkovou bilanci jednotlivých kolonií ovlivňují mladí nezkušení jedinci.

Přirození predátoři: predátoři představují největší riziko pro mláďata. Jejich příkladným nepřítelem je chaluha subantraktická (Stercorarius antarcticus), která si v kolonii vyhledává okrajové, zpravidla nezkušené páry, kde je přístup ke kořisti poměrně snadný. První měsíc mají mláďata na starosti rodiče, ale jsou-li v nadcházející fázi chovu nepřítomni (viz rozmnožování), brání se mláďata alespoň takovým způsobem, že s ostatními vrstevníky tvoří těsné skupinky, takzvané školky. Pro chaluhu je pak obtížnější jedno z mláďat odtáhnout a uštvat, drží-li se v blízkosti pevně semknutého houfu (v takovém období mládě není již tak malé). Dalšími známými predátory na souši jsou; chaluha antarktická (Stercorarius maccormicki), chaluha chilská (Stercorarius chilensis), racek jižní (Larus dominicanus), a nebo některé druhy sokolovitých (Falconiformes).

Během pobytu na moři představuje hrozbu několik druhů ploutvonožců, případně kytovců. Častou obětí jsou mladí nezkušení ptáci. Mezi typické predátory patří například tuleň leopardí (Hydrurga leptonyx), tuleň Weddellův (Leptonychotes weddellii), několik druhů lachtanů z rodu Otaria, nebo třeba kosatka dravá (Ornicus orca). Větší vliv mají tito predátoři v období rozmnožování, jelikož se tučňáci zdržují v blízkosti souše, a míří-li do moře, nemají dostatek času ani možností na únik. V opačném případě vrací-li se z moře na souš (například nakrmit mládě), nuceně riskují a plavou naproti číhajícím savcům. Na obranu se ptáci pohybují v semknutých skupinách, v kterých má jednotlivec větší šanci na přežití.

Ohrožení: populace tučňáka oslího je považována za stabilní a čítá více než 620 000 jedinců (dle IUCN dokonce 774 000 jedinců). Počet ptáků v některých oblastech kolísá (především populace ze subantarktických ostrovů), v jiných naopak roste (obzvláště kolonie hnízdící na Antarktickém poloostrově). Ačkoli jsou některé změny konstantní až drastické, například populace tučňáků z Ptačího ostrova (angl. Bird Island) se od roku 1980 zmenšila o více než 60 %, v červeném seznamu ohrožených druhů živočichů je tento druh vedený jako málo dotčený.

Falklandské ostrovy jsou prozatím jediným místem, kde tučňáci žijí v blízkosti lidských sídel. Přestože zemědělství výrazně změnilo krajinu těchto ostrovů, ptáci se dokázali přizpůsobit novým podmínkám; nevadí jim otevřené planiny a dokonce ani přítomnost pasoucího se dobytka. Zavedená doprava spolu s nárůstem počtu obyvatel a cestovního ruchu podstatně narušila jinak obvyklí běh zdejší divoké přírody. Provedená studie zaměřená na možný negativní dopad ovšem neprokázala, že by stávající úroveň osídlení působila na ptáky významně negativně. Podle ní ptáci dobře snáší i přítomnost člověka, pakliže se zdržuje v uctivé vzdálenosti od jejich hnízd (nejblíže asi do 15 metrů). V 19. století sbírali zdejší obyvatelé jejich vejce ke své obživě ale od doby, co se na Falklandské ostrovy začali dovážet vejce slepičí, těchto případů rapidně ubylo.

Za možnou hrozbu nebezpečnou pro populaci těchto ptáků se dnes považuje znečišťování moří lidským odpadem nebo komerční rybolov, který je ovšem regulován mezinárodní normou.

V současné době neprobíhají žádná přísnější opatření. Existuje však několik doporučení a za jedno z nejpodstatnějších se má stálé monitorování chovných kolonií. Je třeba nadále sledovat možnou hrozbu ze strany turismu, případně omezovat jeho výší v období chovu. Návštěvníkům Antarktického poloostrova je přímo nařízeno, že lze k tučňákům přistoupit nejblíže na vzdálenost pět metrů. Dále je třeba počítat s případnou predací ze strany invazivních druhů, jež by mohla nastat především na lidmi osídlených Falklandských ostrovech. Některé ostrovy smí obývat pouze výzkumníci, protože se jedná o mezinárodně chráněné oblasti nebo jsou označeny za přírodní rezervaci (například ostrov Maquaire nebo ostrov Marion). Panuje domněnka, že ačkoli jsou některé ostrovy obydleny jen přechodně, přesto to může mít na tučňáky špatný vliv; pokles kolonií na Kerguelenových ostrovech je přisuzován právě rušivým zásahům člověka.

 

 

Vytiskněte si rozvrh hodin do školy se svým oblíbeným tučňákem

 

Zajímavosti: 

V období rozmnožovaní, především pak při budováni a obhajování hnízd, se mezi sebou tito tučňáci velmi často okrádají o použitý materiál.

——————————————————————————————————

V češtině je pojmenován na základě svého specifického hlasu nápadně podobnému hýkání osla, kterým se projevuje v období rozmnožování (viz ukázka)

——————————————————————————————————

Nejrychlejší plavec 

Tento tučňák je asi nejrychlejší ze všech. Rychlostní rekord je zapsán v Guinessově knize zvířat - 27 km/h. Obecně se nepochybuje o tom, že dokáže vyvinout ještě vyšší rychlost; často je pasován na tak dokonalého plavce, který plave rychlostí 30 až 40 km/h.

———————————————————————————————————

Umění přežit

Na ostrově Ardley (jeden z ostrovů ze souostroví Jižních Shetland) se na základě průzkumu polárního badatele Stephena Robertse rozmnožuje asi 10 000 tučňáků oslích (k roku 2018). Jejich budoucnost by mohla ohrozit sopečná aktivita z vulkánu, vzdáleného zhruba 120 km na ostrově zvaném Deception Island. Zkoumáním však vyšlo najevo, že tučňáci celkem v poklidu přežívají, respektive se na toto místo velmi rádi vrací, a to již navzdory třem sopečným erupcím, jež měli dopad i na ostrov Ardley (před 5300 lety, 4300 lety a 3000 lety).

Podobný "problém" mají například tučňáci uzdičkoví na ostrově Zavodovski (viz zajímavosti o tomto druhu).

———————————————————————————————————

Ve filmu

Tučňák oslí hraje ústřední roli v americké rodinné komedii Pan Popper a jeho tučňáci (angl. Mr. Popper's Penguins). Zde ztvárňuje skupinku šesti tučňáků – Hlučouna, Hryzouna, Kapitána, Pitomu, Miláčka a Smraďocha, kteří se namísto do Zoologické zahrady, omylem dostanou do rukou úspěšného newyorského podnikatele.

—————————————————————————————————————

Wikipedie

Podrobnější i totožné informace naleznete v internetové encyklopedii Wikipedie - tučňák oslí. Obsah článku je většinovým dílem autora, kterým je Tomáš Bartoš.