Jdi na obsah Jdi na menu
 

TUČŇÁK ŽLUTOOKÝ

Obrazek

Roční cyklus:

Roční cyklus

Legenda

Latinský Název: Megadyptes antipodes

Objevení: Prvně jej posal roku 1841 Jacques Bernard Hombron a Honoré Jacquinot

Světová populace: klesá | z roku 2012 odhadováno 2370 až 2790 hnízdících párů. Podle údajů přežívá v roce 2017 už jen necelých 4000 ptáků.

Délka života: V přírodě se dožil až 23 let. Dožívá se ale zpravidla nižšího věku; 10–12 let, nebo dokonce jen 6–7 let. Samec se dožívá vyššího věku než samice.

Průměrná výška: 56–79 cm (průměrně 70 cm), přičemž samci bývají o něco vyšší než samice.

Průměrná váha: 3,6–8,9 kg. Váhá kolísá v závislosti na ročním období a na činnosti, kterou vykonávají. V období rozmnožování pečují o mláďata a střídavě hladoví. Avšak mnohem více hladoví při přepeřování. Těsně před přepeřením dosahuje hmotnosti nejvyšší, po přepeření naopak nejnižší až kritické.

Hnízdění:  Obývá jihovýchodní část Nového Zélandu a přilehlé poloostrovy a ostrovy - převážně poolostrov Otago, Stewartovy ostrovy, Aucklandské ostrovy a Campbellovy ostrovy.

Kolonie se nacházejí na svazích blízko pobřeží, v místech s hustou vegetací. Některé sahají až k pobřežním lesům, a jsou skutečně dobře ukryty. V mimo hnízdním období obvykle nemigrují daleko a zdržují se ve vodách poblíž svých hnízdišť. Většina nedospělých (do 4 let věku) však chovné oblasti opouštějí, ale neexistují údaje o jejich přesném výskytu.

Habitat: Tito tučňáci jsou téměř nekoloniální, vzhledem také k jejich počtu. Mají raději hnízda v lesích, v hustých křovinách a jinde podivně mimo zraky jiných tučňáků, a jsou poměrně plaší. Na hnízdišti mohou být spatřeni téměř celoročně. V jednom případě ale bylo nalezeno až 80 hnízd v prostoru o rozloze 100 m2 (10x10 m).

Potrava: Tučňák žlutooký je především rybožravý. Svou kořist loví stylem pronásledovaného potápění. Obvykle se pohybuje v hloubkách od 20 do 60 metrů, v blízkosti mořského dna, kde se nachází různé druhy tresek a šprotů. V případě potřeby se umí potopit i do hloubky přesahující 100 metrů, pakliže se mořské dno nachází hlouběji. Za potravou míří za rozbřesku, a na břeh se vrací při setmění. Během rozmnožování se ke svým mláďatům vracejí zpravidla denně. Pokud je ale hojnost potravy mizivá, může vzniknout dvou až tří denní prodleva. Od pobřeží se nevzdalují na více jak 20 km.

Kolonie: páry hnízdí samostatně nebo ve velmi malých koloniích

Období rozmnožování: od srpna do února až března

Inkubace vajec: 39–51 dnů. Při sezení a později chov se rodiče náležitě střídají.

Počet vajec: samice snáší obvykle dvě vejce. Mladší, asi dvouleté samice snáší pouze jediné vejce.

Hnízda: Ano. Mají raději hnízda v lesích, v hustých křovinách a jinde podivně mimo zraky jiných tučňáků. Jsou to zřejmě různé nory nebo prohlubně. Častou si najdou místo i mezi velkými balvany, pod kusem klády, pod padlým kmenem nebo v podobném úkrytu. Některá hnízda mohou být vzdálena i 1 km ve vnitrozemí.

Chov vylíhlého mláděte: cca dva měsíce. O péči se dělí obě pohlaví a dlouhodobě hladoví. 

Pohlavní dospělost:  ve dvou až čtyřech letech

Monogamie: velmi trvalá

Přirození predátoři: Mezi hlavní predátory tučňáka žlutookého patří invazivní druhy, a to především lasice a divoké kočky domácí. Přesto, že jsou hnízda tučňáků dobře skryta, pro takové predátory není problém svou kořist najít, a převážně mláďata usmrtit. Na moři je tučňák žlutooký potravou pro barakudy, které do značné míry ovlivňují jeho přeživší populaci. Ačkoli se nejedná o nikterak veliký druh, loví nejspíš mladé nezkušené jedince, nebo je minimálně smrtelně poraní. Na Campbellově ostrově je také ohrožován lachtany novozélandskými, se kterými je v období hnízdění v těsném kontaktu.

Ohrožení: Již dávno se dostali tučňáci žlutoocí na pokraj vyhynutí. Před zhruba 800 lety objevili průzkumníci z Polynésie lesy o velkých plochách pro zemědělskou půdu, ale oblast byla rovněž bohatá na faunu plnou ptáků i tučňáků. Postupně byla vypálena a vzniklo tak 1000 akrů zemědělské půdy. Větším problémem bylo, že se zde s postupem let množilo plno druhů nových predátorů - savci ( fretky, lasice...) a hlodavci (potkani). Každý z těchto savců či hlodavců měl velký dopad na úbytek hnízdících ptáků a nejen tučňáků. Situace byla velmi vážná a tak v roce 1987 vznikl program na ochranu zdejší fauny a obnovu pobřežních lesů. Medializace možného vymření tučňáku žlutookých se dostala hluboko do povědomí lidí z různých částí světa. Díky tomu se roku 1989 začalo jednat a taková společnost Cooke Howlison Toyota poskytla na tento program 75 000 dolarů. Mimo obnovovacích prací následovala vzdělávací činnost místních obyvatel, především Nového Zélandu. Po roce 1990 je už patrně znát, jak postižená oblast ožívá a také především zdejší fauna. Podobný osud jako potkal další druh rodu Megadyptes - tučňáky Megadyptes waitaha, se tedy naštěstí nenaplnil (viz zajímavosti níže).

Na Novém Zélandě zahynula v roce 1986 a 1990 polovina místních chovných párů kvůli nespecifikované nemoci. Roku 2004 uhynulo 50-60 % mláďat na poloostrově Otago. Onemocnění bylo spojeno s infekcí Corynebacterium, který u lidí způsobuje záškrt. Nedávno byl popsán jako diphtheritic stomatitis. Zdá se však, že jedná jen o sekundární infekci, ale primární patogen zůstává neznámý. Podobný problém postihl i populaci na Stewartových ostrovech. Z neznámé příčiny zahynulo také 60–70 dospělých tučňáků v roce 2013. Největší hrozbu pro ty to ptáky představuje invazivní (nepůvodní) druh živočichů, které na ostrovy Nového Zélandu člověk zavlekl (zatoulaní psi a kočky, lasice apod.). Zabíjejí jak dospělé, tak i mláďata. Dále to jsou rozsáhlé útoky barakud, které tučňákům způsobují převážně smrtelná poranění. Nebezpečný je rovněž nekorigovaný rybolov. Tučňáci se chytají do rybářských sítí, ale hlavně ubývá potrava a tučňáci umírají hlady. Podle vědců se ale především oteplují oceány, a z tohoto důvodu potravní zdroje z velké části mizí. Znepokojující je také cestovní ruch, kvůli kterému je narušován obvyklý klid a prostor při hnízdění. Tučňák žlutooký jako ikonické zvíře Nového Zélandu láká mnoho turistů. V neposlední řadě člověk ústavičně ničí pobřežní lesy, a tak dochází k narušování jeho biotopu.

Tučňák žlutooký se řadí mezi velmi vzácné a ohrožené druhy ptáků. Nejenom kvůli velmi nízké a kolísavé populaci, ale také kvůli malé rozloze výskytu a nevelkého počtu kolonií. Jakákoli mimořádná událost může mít výrazný dopad na tento druh. V přírodě přežívá už jen necelých 4000 ptáků.

Zajímavosti

Tito tučňáci jsou asi nejvěrnější svým protějškům a zároveň jsou nejméně společenští (koloniální).

Tučňák žlutooký je jediný žijící druh z rodu Megadyptes. Druhý druh z tohoto rodu, Megadyptes waitaha, který byl objeven v listopadu 2008, vyhynul již někdy mezi lety 1250-1500 n. l. Jejich vyhynutí má na svědomí nejspíš přílišná lovecká aktivita či mohutné odlesňování a zdevastování přírody od průzkumníku, kteří se na ostrov dostali z Polynésie přibližně v roce 1250 našeho letopočtu. Kdysi si tito tučňáci přirozeně konkurovali, ale jejich vymizením se zvýšila šance tučňáků žlutookých kolonizovat další ostrovy.

——————————————————————————————————————

Wikipedie

Podrobnější i totožné informace naleznete v internetové encyklopedii Wikipedie - tučňák žlutooký. Obsah článku je většinovým dílem autora, kterým je Tomáš Bartoš.