Jdi na obsah Jdi na menu
 


Tučňák snarský

Anglicky Snares penguin

tučňák snárský

vice-foto.png Více fotografií

enlightenedOd ostatních druhů jeho rodu je snadno rozeznatelný díky nápadnému bílému lemu po stranách kolem koutků zobáku

Roční cyklus:

Roční cyklus

Legenda

Latinský Název: Eudyptes robustus

Objevení: teprve roku 1953 (doposud poslední popsaný druh vůbec - více viz Objevení tučňáků) se o něm zmínil novozélandský ornitolog Walter Reginald Brook Oliver (zkráceně Walter Oliver). Je však některými autoritami hodnocený jako poddruh tučňáka novozélandského, v jejichž případě nese trinomické latinské jméno Eudyptes pachyrhynchus robustus.

Světová populace: stabilní | Sčítáním z roku 2010 se počítalo s 62 000 dospělými ptáky a s 31 000 nedospělci. Dle průzkumů je populace stabilní nebo dokonce mírně vzrůstá, přesto je tento druh považován za zranitelný (zejména kvůli tomu, že jde o endemita Snárských ostrovů).

K roku 2018 Mezinárodní svaz ochrany přírody (BirdLife International) hodnotí druh stále jako zranitelný se stabilní populací ve výši 63 000 dospělých jedinců. Podobný údaj je znám i z roku 1980 (asi 50 000 až 70 000 ptáků).

Délka života: dožil se až 20 let

Průměrná výška: obvykle dosahují délky těla 47–60 cm (zdatní jedinci patrně až 73 cm)

Průměrná váha: 3–4 kg (případně až 5,2 kg), která kolísá asi o 1 kg během rozmnožování

Hnízdění: vyskytuje se na skupině ostrovů na jihu Jižního ostrova s názvem Snares. Je to tzv. endemit, ačkoliv bylo několik tučňáků hlášeno i na dalších okolních ostrovech (Campbellovy ostrovy, ostrov Macquarie, Chathamské ostrovy, Stewartův ostrov, Tasmánie). Šlo však pravděpodobně o toulající se jedince během mimohnízdního období

Eudyptes robustus

• Výskyt v období hnízdění (popis mapky / podrobně)

 

Habitat: hustá vegetace, lesy. Hnízdí v koloniích od malých v počtu 10 párů až velkých o počtu 1 200–1 500 nebo 1 900 párů, v lese nebo na otevřené planině v nadmořské výšce asi do 70 metrů.

Potrava: tito tučňáci loví ve skupinách (15–30 tučňáků) a to především z 60–63 % drobné korýše (např. Nyctiphanes australis), z 19–20 % chobotnice (např. Moroteuthis ingens a Nototodarus sloanii) a rovněž asi z 18–20 % ryby (např. Paranotothenia magellanica, Leptonus norae). Jindy byla v žaludcích samců nalezena výhradně rybí strava (z 90 %), což bylo pravděpodobně způsobenou chudou nabídkou. V období rozmnožování se nevzdalují na více jak 50 km od pobřeží.

Samci jsou co se týče plavání a ponorů očividně schopnější a dokážou se pohybovat v hloubce až 120 metrů. Samice jsou oproti nim skromnější a potápějí se do hloubky obvykle nepřesahující 30 metrů (případně též 30–40 m).

Kolonie: vytváří husté kolonie, např. až 1 500 tučňáků na území o rozloze 340 hektaru (3,40 km²).

Období rozmnožování: od srpna do prosince až února

Inkubace vajec: 3139 dní. V sezení se rodiče střídají.

Počet vajec: na začátku října snese samice dvě modrozelená vejce. První (92 g) je podobně jako u ostatních druhů z rodu Eudyptes menší, nežli druhé (120 g) snesené za 4–5 dní poté.

Hnízda: ano, ale převážně jen kruhovité útvary z kamínků anebo jamky vyhrabané v mělké zemině skryté ve vegetaci.

Chov vylíhlého mláděte: přibližně dva až tři měsíce. O mláďata pečuje obě pohlaví.

Pohlavní dospělost: v pěti až šesti letech (někdy i ještě později)

Monogamie: ano, tvoří trvalé páry

Přirození predátoři: na moři se stávají kořistí velkých savců jako jsou tuleň leopardí (Hydrurga leptonyx) či novozélandští lachtani (Phocarctos hookeri a Arctocephalus forsteri). Tučňáci jsou loveni téměř vždy v době, kdy se pohybují ve vodě. Na souši je predátoři zřídkakdy dohoní a chytí do čelistí. Pokud tučňáka uloví, s kořistí se odeberou do ústraní a mrskají s ní o hladinu. Takto se zbavují nechtěného peří. Zanedlouho se nad predátorem objeví racci (Lari), kteří budou chtít ukrást alespoň kousek masa.

Vejce a mláďata jsou loveny velkými mořskými dravými ptáky, konkrétně chaluhami (Stercorariidae) nebo buřňáky (Procellariidae), např. buřňákem obrovským (Macronectes giganteus). Na obranu tučňáci používají své silné zobáky.

Ohrožení: Tučňáky snarské může ohrozit hlavně nadměrný rybolov, a to jak z hlediska nedostatku potravy tak i tím, že se tučňáci omylem zachytí do sítí, jako vedlejší úlovek. Tyto lovné sítě mohou dosahovat délky několika kilometrů a lapení ptáci v ní uvíznou a utopí se. Velmi nebezpečná může být také havárie tankeru při které unikne ropa do moře. Jedna taková nehoda dokáže způsobit několik set tisícové ztráty na životech nejen tučňáků. Nějakou dobu také trvá, než se zamořená oblast stane obyvatelnou. Na moři jsou tučňáci dostiženi tvrdě. Ropa uchycená na peří způsobuje minimální tření a neumožní tučňákům plavat tak rychle, jakou rychlostí obvykle loví potravu, načež umírají hlady. Ve snaze si peří očistit se také mohou otrávit.

Kvůli bezpečnosti jsou ostrovy omezeny návštěvností a to především proto, aby se zde neusadila jiná nepřirozená zvířena, která by mohla ohrozit hnízdění tučňáků.

————————————————————————————————————————————————————————

Wikipedie

Podrobnější i totožné informace naleznete v internetové encyklopedii Wikipedie - tučňák snarskýNa tamním článku se výrazně podílel Tomáš Bartoš (administrátor těchto stránek).