Jdi na obsah Jdi na menu
 


Výzkum

Tučňák ve voděZkoumat pod vodou do jaké hloubky se tučňáci potápějí nebo jakým způsobem loví svou kořist, není do dnes vůbec jednoduché. Žijí především v oblastech, kde počasí výzkumníkům příliš nepomáhá a viditelnost je velmi omezená. Ze samotných lodí jsou špatně viditelní díky svému maskování (černá záda v temném moři).

Studium pod vodou v neoprenu bývá velmi frustrující. Tučňáci se plaší a prchají (afričtí tučňáci považují potápěče za nepřítele). Jiní se přibližují ze zvědavosti (např. tučňák patagonský nebo oslí). V obou případech ale nemůžeme mluvit o přirozeném chování a proto je tento vědecký postup nepraktický.

Dlouhou dobu jsme tak neměli ponětí, čím přesně se tučňáci živí. Dříve se používala velmi krutá metoda. Tučňáci se zabíjeli, když se vraceli z moře, aby bylo možné nahlédnout do jejich žaludku. Naštěstí se již tato metoda nemusí praktikovat.

Později se prováděl výplach žaludku jako se dělá v lékařství. Tato metodaTučňák oslí s vysílačem se také zdá nevhodná ale alespoň se tučňáci nezabíjeli. Navíc mají žaludek uzpůsobený k vyvracení potravy, když takto krmí mláďata. Rackové například vyvracejí potravu, když jsou v nebezpečí. Tímto nepřítele rozptýlí. Dravec je s touto kořistí povětšinou spokojený a když ne, racek se stává lehčím a obratnějším, může tak snadněji uprchnout.

Pro tento druh výzkumu také používají vysílače (viz obrázek vpravo), s nimiž určí hloubku ponoru a rychlost plavání. Využitelné jsou rovněž jako teploměr a fotometr. Dle výsledků se může docela přesně zrekonstruovat, co tučňák dělal. S pomocí lokalizátoru si tučňáka vyhledají, jakmile se objeví na souši.