Jdi na obsah Jdi na menu
 


Výzkum

♦ Potrava

Tučňák ve vodě

Zkoumat pod vodou do jaké hloubky se tučňáci potápějí nebo jakým způsobem loví svou kořist, není do dnes vůbec jednoduché. Žijí především v oblastech, kde počasí výzkumníkům příliš nepomáhá a viditelnost je velmi omezená. Ze samotných lodí jsou špatně viditelní díky svému maskování (černá záda v temném moři).

Studium pod vodou v neoprenu bývá velmi frustrující. Tučňáci se plaší a prchají (afričtí tučňáci považují potápěče za nepřítele). Jiní se přibližují ze zvědavosti (např. tučňák patagonský nebo oslí). V obou případech ale nemůžeme mluvit o přirozeném chování a proto je tento vědecký postup nepraktický.

Dlouhou dobu jsme tak neměli ponětí, čím přesně se tučňáci živí. Dříve se používala velmi krutá metoda. Tučňáci se zabíjeli, když se vraceli z moře, aby bylo možné nahlédnout do jejich žaludku. Naštěstí se již tato metoda nemusí praktikovat.

Později se prováděl výplach žaludku jako se dělá v lékařství. Tato metodaTučňák oslí s vysílačem se také zdá nevhodná ale alespoň se tučňáci nezabíjeli. Navíc mají žaludek uzpůsobený k vyvracení potravy, když takto krmí mláďata. Rackové například vyvracejí potravu, když jsou v nebezpečí. Tímto nepřítele rozptýlí. Dravec je s touto kořistí povětšinou spokojený a když ne, racek se stává lehčím a obratnějším, může tak snadněji uprchnout.

Pro tento druh výzkumu také používají vysílače (viz obrázek vpravo), s nimiž určí hloubku ponoru a rychlost plavání. Využitelné jsou rovněž jako teploměr a fotometr. Dle výsledků se může docela přesně zrekonstruovat, co tučňák dělal. S pomocí lokalizátoru si tučňáka vyhledají, jakmile se objeví na souši.