Jdi na obsah Jdi na menu
 

Dýchací soustava

Proti savcům mají ptáci určitou výhodu, že mají velmi složitý dýchací systém, složený nejen z plic, ale i z celé soustavy plicních vaků - jsou to vaky krční, meziklíčkový, přední a zadní hrudní a párový vak břišní. I když se pták snaží před potopením zvýšit svou specifickou hmotnost přitažením peří k tělu, čímž z něj vytlačí vzduch, a vydechnutím, zůstává mu dostatečná zásoba vzduchu v plicních vacích. Potopený pták kyslíkem velmi šetří - např. nápadně sníží frekvenci srdečních tepů. Tučňáci kroužkoví a oslí mají pod vodou 20 tepů za minutu, kdežto na souši při úplném klidu 80 - 100 tepů. Okysličená krev je srdcem hnána zejména do mozku. Svaly a ostatní orgány mohou pracovat i za minimálního přívodu kyslíku. Když vyčerpají i tuto zásobu, začnou štěpit tzv. živočišný škrob - glykogen na kyselinu mléčnou. Tento bezkyslíkový (anaerobní) metabolismus se může uplatňovat při svalové práci jen krátkodobě. Po vynoření se kyselina mléčná pomocí kyslíku dále přeměňuje a z těla postupně odčerpá. Proto po dlouhodobém potápění musejí tučňáci nad vodou zvýšit příjem kyslíku, což se odborně nazývá splácení kyslíkového dluhu. Tento případ ovšem nastává jen při dlouhodobých potopeních, která jsou u tučňáků více méně výjimečná.

Dýchací soustava