Jdi na obsah Jdi na menu
 


Tučňák kroužkový

 Anglicky Adélie penguin

 tučňák kroužkový

vice-foto.png Více fotografií / zvuk--mp3-.png Zvukový projev

Roční cyklus:

Roční cyklus

Legenda

Latinský Název: Pygoscelis adeliae

Objevení: Prvně jej popsal roku 1840 Jules Dumont d`Urvilie ale vědecky jej zařadil roku 1841 Jacques Bernard Hombron a Honoré Jacquinot.

Světová populace: vzrůstá | Podle nekompletních studií odhadovali vědci celkový počet jedinců na více než 5 milionů. Jednalo se však o statistiky zaměřující se spíše na konkrétní bioregiony, tedy jen o velmi nepřesný odhad. Pravděpodobně existuje více než 10 milionů těchto ptáků a na základě nových pozemních a vzdušných průzkumů či získaných dat z automatických kamer se řada odborníků vyjádřila, že může žít na 14 až 16 milionů jedinců tohoto druhu (k roku 2017). Tento počet zahrnuje i nehnízdící jedince, kteří byli dříve často přehlíženi. Mezinárodní svaz ochrany přírody (IUCN) nicméně stálé uvádí poměrně nižší celosvětovou populaci (k roku 2018 přibližně 7,6 milionu dospělých jedinců, avšak dodává, že populace roste).

Délka života: Tučňák kroužkový se v divoké přírodě dožil až 16 let. Zajímavostí je, že pokud se jedinec paří ve věku 3–5 let, dožije se zpravidla nižšího věku.

Průměrná výška: Dosahují výšky 6575 cm (nad hranici 70 cm se dostávají výjimečně) 

Průměrná váha: 3,9 až 6,5 kg s ohledem na rozmnožování, línání, mimo hnízdní období a pohlavní dimorfismus (samec je zpravidla vetší než samice).

Hnízdění: Tučňák kroužkový hnízdí podél celého pobřeží Antarktidy, u Antarktického poloostrova a na okolních ostrovech (Scottův ostrov, Ostrov Petra I., Jižní Shetlandy, Jižní Orkneje, Jižní Sandwichovy ostrovy, Jižní Georgie a na malém Haswellově ostrově). Největší kolonie se pravděpodobně nacházejí na Antarktickém poloostrově v oblasti Rossova moře, nebo na mysu Crozier a Adareově.

Mimo hnízdní období se někdy zatoulá až k Argentině, Austrálii, Novému Zélandu, Falklandám (Malvíny), Heardovu ostrovu a k McDonaldovým ostrovům. Od hnízdiště se tak může ocitnout více než 1 200 km daleko (v případě obzvlášť vzdálených lokalit pravděpodobně až 3 000 km daleko). Během celého migračního období je schopen zdolat 13 000 až 17 600 km na širém oceánu, než se opět dostaví na místo hnízdění. Jeho úkolem je dobře se vykrmit, vytvořit si tukové zásoby a připravit se na nadcházející období rozmnožování.

Pohybuje se v teplotách vzduchu zhruba od -30 do 10 °C. Teplota vody se v okolí Antarktidy pohybuje neustále kolem bodu mrazu a může klesnout i těsně pod nulu. Přesto se zde vyskytují živé organismy, jelikož moře je pramenitě čisté a prostoupené ionty, které snižují bod mrazu. Takže i hluboko pod ledem je voda při teplotě pod nulou tekutá.

tucnak-krouzkovy---vyskyt.png

• Výskyt (v období hnízdění)

 

Habitat: Hnízdí na stabilních ledových pláních. Někteří hnízdí i na pevnině, kde se objevují skalnaté útvary a kamenitý povrch, nehnízdí daleko od pobřeží. Kolonie se ale mohou nacházet i 30 až 100 km daleko od pobřeží, podobně jako u tučňáků císařských na ledě.

Potrava: Zprvu byl tučňák kroužkový výhradně rybožravý, ale v důsledku intenzivního vybíjení tuleňů a velryb zhruba od 18. století začalo přebývat v mořských vodách až 150 tun krilu ročně. Tučňák kroužkový využil situace a kril se stal hlavní složkou jeho potravy, pravděpodobně se jím živí z více než 90 %, především pak korýšem krunýřovkou krillovou (Euphausia superba). Roje těchto krunýřovek vyhledává v hloubkách od 10 do 200 metrů, povětšinou za jasného denního světla. V závislosti na lokalitě a dostupnosti se dále živí medúzami, žebernatkami, nebo třeba menšími rybami, např. druhem Pagothenia borchgrevinki z čeledi ledovkovití, které mají v krvi nemrznoucí proteiny, podobně jako jeho běžná potrava. Kořist loví především pod mořským ledem. Podle výsledků ze sledování miniaturními kamerami dokáže za 1,5 hodiny ulovit 244 korýšů nebo 33 ryb.

Na počátku období rozmnožování může lovit ve vzdálenosti větší než 100 km od hnízdiště, v závislosti na dostupnosti potravy a vzdálenosti mezi břehem a hnízdištěm. Později se díky zvyšujícím se letním teplotám ledové pole zmenšuje a krmení již vylíhlých mláďat je proto mnohem jednodušší (to se netýká tučňáků hnízdících při pobřeží bez ledové pokrývky). Než se vrátí mládě nakrmit, pobývá na moři od 5 do 72 hodin a za jeden tah uloví obvykle 300 až 650 gramů potravy.

Průměrně plave tempem 2,2–8,2 km/h, ale v případě nutnosti dokáže vyvinout rychlost blížící se 20 km/h (na krátkou vzdálenost při lovu nebo při úprku před predátory). Jazyk a patra zobáku má tučňák kroužkový opatřený zpětně orientovanými háčky, jež znemožní lapené kořisti únik. Ulovená potrava je pak pohlcena ihned pod vodou, přičemž ryby jsou pojídány hlavou napřed, díky čemuž jejich ploutve neuvíznou v jícnu (uzavírají se k tělu kořisti). Při polykání nemusí být kořist usmrcena, a tak se ještě živá následně udusí a rozloží v žaludku.

Kolonie: hnízdí v tisících až statisícech párů.

Období rozmnožování: Začíná v září až říjnu a končí v lednu až únoru (období antarktického léta, tj. období naší zimy).

Inkubace vajec: 2438 dnů s alternativními výkyvy maximálně 12 dnů. Při sezení a později chov se rodiče pravidelně střídají.

Počet vajec: jedno až dvě vejce (1 = 113 až 125 g)

Hnízda: Ne i ano. Záleží na místě hnízdění. Ti tučňáci, kteří hnízdí blíže u pobřeží si z oblázků vytvoří vrstvený kruh, kolem nevelké prohlubně v půdě. Mládě překryjí prokrveným záhybem kůže, v kterém se udržuje teplota okolo 32–35 °C

Chov vylíhlého mláděte: přibližně dva až tři měsíce. V péči se pravidelně střídají oba rodiče.

Pohlavní dospělost: Ve třech až osmi letech

Monogamie: Myslelo se, že není vůbec trvalá, ale tento druh vydrží i po několik let s jedním partnerem.

Přirození predátoři: Zejména v zimě, kdy pobývají nejvíce na moři, jsou tučňáci kořistí pro tuleně leopardí (Hydrurga leptonyx) nebo kosatky dravé (Orcinus orca). V době hnízdění jsou často překvapeni útokem při skocích do vody anebo pokud připlouvají z vody na souš. Proto se vždy zdržují v určitých skupinách a navzájem se tak chrání za předpokladu, že je každý z nich alternativní obětní beránek. Pokud jej tuleň uloví, s kořistí se odebere dále k hladině a mrská s ní do stran. Ta se tak o hladinu trhá a zbavuje nechtěného peří. Zanedlouho se nad predátorem objeví racci, kteří budou chtít ukrást alespoň nějaký zbytek. Tuleni dokážou zabít až 100 tučňáků denně.

Vejce a mláďata jsou na souši v ohrožení před obřími buřňáky, chaluhami nebo racky. Tito dravci (převážně chaluhy) bývají vychytralí a pomáhají si v dvojici. Jeden odláká rodiče obranáře, který se snaží vetřelce zahnat a druhý dravec přiletí nečekaně z druhé strany, o čemž druhý rodič sedící na vejcích nemá ani tušení. Stačí okamžik a o svá vejce přijdou. 

Ohrožení: Na základě počítačových modelů vytvořených v roce 2010 může populace tučňáka kroužkového významně klesnout v případě, že dojde k navýšení průměrné teploty troposféry o +2 °C. Tato situace by měla údajně nastat mezi roky 2025 až 2052 – byly použity soubory modelů odpovídající dosavadním změnám klimatu v Jižním oceánu, modelovány tak byly rozsah a ubývání ledové pokrývky, koncentrace a tloušťka ledu, srážky, rychlost větru či teplota vzduchu. Tučňák kroužkový však přežil už desítky tisíc let i přes různé proměny biotopu. Zdá se tedy, že se na změnu svého životního prostředí dokáže včasně adaptovat a přežít. Otázkou je, zda by se opět dokázal případným změnám přizpůsobit.

Prozatím vědci zaznamenávají populační růst ve většině známých kolonií. Objevují se kolonie úplně nové, obnovují se dříve zaniklé nebo jsou dlouhodobě stabilní. Podle průzkumů ve Východní Antarktidě z roku 2015 vzrostla celosvětová populace tučňáka kroužkového za posledních 30 let o více než 27 %. Mezi ohrožené kolonie se však řadí ty, jež hnízdí v okolí Antarktického poloostrova, kde je tučňák kroužkový závislý na souvislé vrstvě pevného ledu. Dochází zde k patrnému tání ledovců nebo ke stěhování potravních zdrojů vlivem oteplování oceánu.

Přesto, že jsou zprávy spíše uspokojivé, nerozptylují obavy o zachování jeho životního prostředí. Jsou známy rovněž hrozby mající lidský původ.

Obzvláště nebezpečný pro tučňáka kroužkového je neregulovaný rybolov. Tučňák tak přichází o potravu. Často také uvízne v samotné rybářské síti, která pokrývá velkou vodní plochu.
Znepokojující je také narůstající cestovní ruch a s tím spojené narušování hnízdních kolonií. Ačkoli je dbáno na zachování zdejší netknuté přírody a není prakticky narušován její chod (kromě zásahů vědců pro výzkum), stupňující se turismus způsobuje změny v chování tučňáků, jelikož přítomnost většího počtu lidí narušuje obvyklý klid a prostor při hnízdění. Podle vědců se ale o přímé ohrožení nejedná; některé kolonie tučňáka kroužkového si třeba natolik osvojily výzkumné stanice, že v jejich blízkosti s oblibou hnízdí.

Samotný antarktický kontinent, kde se tučňáci rozmnožují, skrývá značné nerostné bohatství. Průmyslová aktivita by ale mohla zdejší biodiverzitu nezvratně narušit.

Zajímavosti: 

Expedice Terra Nova (1911-1912)

Studie na ostrově Ross, Dr. Hunter a Dr. Lloyd Davis (1998)

—————————————————————————————————————————————————————————

Záběry tučňáků kroužkových v HD kvalitě (cítíte tu atmosféru ledové Antarktidy?)
 
 
Komická honička s mláďaty. Proč se tak tito ptáci chovají se můžete dočíst v kapitole Líhnutí mláďat a chov.

—————————————————————————————————————————————————————————

Světový den tučňáků

Každým rokem se dne 25. dubna mezinárodně slaví tzv. Světový den tučňáků. Impulzem proto, že se slaví právě v tento den, je migrace tučňáka kroužkového z Antarktidy na sever. Tímto se na něho myslí při putování na širém oceánu, a přeje se úspěšný lov pro nadcházející hnízdění. Sváteční den poukazuje rovněž na ohrožené druhy tučňáků.

————————————————————————————————————————————————————————

Pojmenování

Tučňák kroužkový je v češtině pojmenován podle jeho zvláštních kroužků kolem obou očí bílé barvy. V angličtině se mu říká tučňák Adeliin ("adélie", "adélin"). Poprvé jej popsal mořeplavec a přírodovědec Jules Sébastien César Dumont d'Urville (známější spíše jako Jules Dumont d'Urville), když 21. ledna roku 1840 objevil spolu s posádkou lodi Adélinu zemi, jíž pojmenoval podle křestního jména své manželky. Na základě toho dostal vědecký název podle objevené oblasti, ve které byl spatřen – tučňák Adéliin, zprvu jako Catarrhactes adeliae – později Pygoscelis adeliae.

————————————————————————————————————————————————————————

Hnízdiště rekordně daleko od pobřeží

Rekordní hnízdiště co se týče délky od pobřeží činí přibližně 300 km, což je opravdu ojedinělé. Důvod tohoto sklonu může být i ten, že se jednalo o opozdilce, kteří si museli stabilní hnízdiště najít dále na položeném místě kvůli nadcházející zimě, kdy tito tučňáci s rozmnožováním končí. Led se formuje do větších rozměrů a cesta je delší. Hnízdiště které se nacházelo např. 180 km daleko, je nyní 300 km daleko. Tučňáci se vždy vracejí na stejné místo rozmnožování. Tak jako v tomto případě, jsou nuceni déle pochodit na hnízdiště, jsou v normálním letním období také nuceni pochodit dále kvůli tání ledovců. Proto si musejí najít stabilní hnízdní pole dále od pobřeží.

————————————————————————————————————————————————————————

Sluch

Tučňák kroužkový slyší frekvence v rozmezí 27 až 12 520 Hz. V nižších kmitočtových pásmech dokáže rozlišovat tóny, jejichž frekvence se liší pouze o 8 Hz. Sluch je důležitý pro komunikaci mezi párem (námluvy), rodičem a mládětem, cizími tučňáky nebo predátory. Ve velkých koloniích tučňáci nejen že musí dobře slyšet, ale musí též rozpoznat jednotlivé hlasy a zvuky (např. hlas družky). Každý tučňák má jedinečný hlas (zvuk hlasu se liší také podle pohlaví).

————————————————————————————————————————————————————————

Přijímání tekutin

Jako ptáci moří jsou nuceni pít slanou mořskou vodu. Přebytečnou sůl tak vylučují pomocí speciální (supraorbitální) žlázy, umístěné nad očnicí a ústící do nosních dutin. Zdrojem tekutiny je případně i krev z kořisti. Více v sekci Zobák

————————————————————————————————————————————————————————

Tučňák kroužkový je často z vědeckého hlediska zkoumaným druhem. Objevuje se v tak mnoha dokumentech a písemné literatuře.

————————————————————————————————————————————————————————

Tučňáci kroužkoví hrají nezaměnitelné vedlejší postavy v animovaném filmu Happy Feet a Happy Feet 2 (takzvaná banda "kompaňéros" - Ramon, Nestor, Raul a Lombardo).

————————————————————————————————————————————————————————

Wikipedie

Podrobnější i totožné informace naleznete v internetové encyklopedii Wikipedie - tučňák kroužkový. Obsah článku je většinovým dílem autora, kterým je Tomáš Bartoš, tedy administrátor těchto stránek.