Jdi na obsah Jdi na menu
 

Expedice Terra Nova (1911-1912)

...aneb 100 let cenzurovaná studie

Roku 1910 byla uskutečněna britská výprava za dobytím jižního pólu, pod vedením kapitána Roberta F. Scotta. Výpravy se také účastnil George M. Levick jako chirurg a zoolog, který ji měl za úkol dokumentovat. V letech 1911-1912 strávil celý chovný cyklus s tučňáky kroužkovými na Cape Adare (Mysu Adare). Jeho pozorování při námluvách, páření a chovu mláďat, zaznamenal do své knihy zvané Antarctic penguin. V ní jsou napsány také neobvyklé poznatky, jež byli pro onu dobu šokující. Rozhodl se je tedy napsat raději v řečtině, kterou ovládali jen velmi vzdělaní lidé. Pod kolonkou "Nevhodné pro publikaci", ostře popisuje dle jeho slov zvrhlé chování tučňáků: známky nekrofilie, neboli páření s mrtvými samicemi, sexuálního či fyzického zneužívání mláďat ba dokonce sexu pro zábavu, nebo známky homosexuality. Jeho studie byla shodou okolností nově nalezena, a v roce 2012 poprvé zveřejněna v časopise Polar Record, jako obrovská senzace.

Pro některé odborníky jsou tyto informace o neobvyklém chování tučňáků uznávané a důležité, za jejíž vinou může být klimatický výkyv nebo nedostatečné kognitivní schopnosti, viz názor D. Russella z Natural History Museum, jenž říká, že tučňáci nejsou schopni rozeznat mrtvé samice od živých a zajímá je pouze poloha, jaké mrtvé tělo zaujímá.

Na druhou stranu jsou poznatky nedostatečně ozřejmené až přehnané, a použité fráze nabývají jiného dojmu, než je skutečnost. Další jsou zaujatě rozvedené, přitom odpověď na ně, je většinou zcela prostá. Důvodem tohoto všeho, je interpretace (výklad) chování z pohledu "zvíře jako člověk" a tehdejší neznalost, pohledět na skutečnost "živočišnýma očima".

Např. Mladí tučňáci kroužkový, kteří nemají ještě žádné zkušenosti se sociální interakcí, teprve objevují svět, a rovněž odlišně reagují na jim dosud neznámé podněty. Může se tedy stát, že se "na zkoušku" pokusí spářit např. se samcem, nebo právě s mrtvými samicemi, pro něž se cítí být nedobytný. To, že nejeví známky života zjistí ihned poté, co to "prozkoumá".

Otázka kognitivní schopnosti je rozhodně sporná, protože zrovna tak tučňáci přirozeně zjišťují, když uhyne mládě. A podobně jako třeba savci, kteří i hodiny pobývají u mrtvého tělíčka svého potomka, a pokouší se jej zvednout na nohy, i tučňáci vykazují takové chování kvůli silným pudovým vlastnostem, když vyčkávají "na zázrak".

Závěrem je třeba dodat, že se tyto poznatky neodrážejí z obecné etologie sexuálního chování, a jedná se o výjimečné případy vyznívající z jedinců.