Jdi na obsah Jdi na menu
 


Na souši

Kolébavá chůze

Tučňák císařskýNa souši tučňáci vypadají velmi nemotorně. Kolébají se, jako by byly opilý, nebo se přesouvají v leže pomocí kluzkého bříška a odrážejí se nohama a křídly. Takto se chovají především tučňáci žijící na ledě a sněhu. Mladí tučňáci po dlouhém působení na moři, jenž může trvat i několik let, bývají dosti nemotorní a trvá, než si zvyknou opět na pevnou zem. Často ulehnou a raději předstírají, že odpočívají, aby se vyhnuli dalším vysilujícím pádům.  Tučňák císařský

Lidem přijde kolébavá chůze tučňáků legrační, ale bylo dokázáno, že právě tento v podstatě kyvadlový pohyb doslova vrací vynaloženou energii zpět (až z 80 %), a je tak velmi praktický. Je tedy zrovna tak přirozený, jako je pro člověka pohyb vzpřímený. Pro takového tučňáka císařského hnízdícího i stovky kilometrů od pobřeží, v nehostinném prostředí, je pak jakákoli úspora sil velmi cenná. Jen pro zajímavost: lidská chůze vytváří jen asi 35 % úsporu.

Bojíte se zmrzlých chodníků? Po ledu choďte jako tučňáci, radí lékaři!

Specifická chůze je také způsobena moderním vývojem; tučňáci mají vůči tělu malé nohy, které jsou navíc umístěny za tělem, tedy výrazně vzadu. Kolena, o kterých se dlouze spekulovalo, tučňáci skutečně mají ale neohebná a málo vyvinutá (viz obrázek níže).

Rentgenový snímek kolen tučňáka

 

Skalní tučňáciTučňák novozélandský z rodu Eudyptes

Tučňáci se zvláštními chocholy (rod: Eudyptes - např. tučňák skalní) jsou přizpůsobeni celkem náročnému terénu. Hnízdí na špatně přístupných a strmých polohách, různě na skalnatých útesech. Když pozorujete tučňáky jak míří z moře na pevninu a ono jimi mlátí o ty útesy, když se řítí vlny, pomyslíte si, no to snad nemohou přežít. Tito ptáci jsou však houževnatí a oproti jiným druhům jsou v tomto případě tvrďáci - několikrát šplhat na skálu a několikrát z ní být smeten přívalovou vlnou, to chce jedině silné nervy. Jejich hnízda se nacházejí i poměrně daleko do pobřeží a cesty jsou tak kolikrát vysilující. Na určené místo se vyškrábou za pomoci velkých drápů na nohách, tvrdého robustního zobáku, jež v dané chvíli slouží jako cepín, a rovněž si pomáhají tuhými křídly. Stačí však malé zaváhání a bolestivému pádu se nevyhnou. 

 

Plot? Žádný problém!

Tučňák brýlovýV Jižní Africe se na písčitých pobřežích rozmnožuje jediný druh - tučňák brýlový. Protože se dostávají i do oblastí, kde se vyskytují pláže pro obyvatelstvo a turisty, zvykli si na nové okolnosti, jenž znamenají soužití s pro ně zvláštními "dvounožci". Kdejaký nebojácný tučňák se odhodlá prozkoumat "nový svět" a není mu překážkou ani vyšší plot do zahrady. I přes jejich ne zrovna ideální proporci těla pro takové kousky, jsou přesto tak šikovní a vynalézavý, že se za dostatečného úsilí dokážou vyšplhat po okách drátěného plotu a nakonec jej i přeskočit. Ačkoli na nohy padají zřídka, pakliže dopad pouze lehce zmírní, před bolestivým pádem na bříško a poraněním, je uchrání husté opeření a masivní prsní kost, která je uzpůsobená k odolávání tlaku při potápění.

 

Rychlost chůze Tučňáci kroužkoví

Tučňáci chodí rychlostí přibližně 1 až 2 km za hodinu. V nebezpečí však dokáží vyvinout celkem velkou rychlost a jsou leckdy rychlejší než lidé, obzvláště ti, kteří hnízdí na ledě nebo na skalách.

 

 

 

Výskok na pevninu Tučňák oslí při výskoku na břeh

Tučňáci dokážou vyskočit z vody na dost vysoký břeh. Ať už se jedná o špatně přístupné antarktické ledovce, pevniny či skalnaté výběžky. Z vody se díky rychlému plavání dokážou téměř vystřelit. Vyskočí i na dva metry vysoký břeh a tím tak mnohonásobně překonávají svoji vlastní délku těla.