Jdi na obsah Jdi na menu
 


Na souši

Kolébavá chůze

Tučňák císařskýNa souši tučňáci vypadají velmi nemotorně. Kolébají se, jako by byly opilý, nebo se přesouvají v leže pomocí kluzkého bříška a odrážejí se nohama a křídly. Takto se chovají především tučňáci žijící na ledě a sněhu. Mladí tučňáci po dlouhém působení na moři, jenž může trvat i několik let, bývají dosti nemotorní a trvá, než si zvyknou opět na pevnou zem. Často ulehnou a raději předstírají, že odpočívají, aby se vyhnuli dalším vysilujícím pádům.  Tučňák císařský

Nám tato kolébavá chůze připadá legrační, ale bylo dokázáno, že dosti šetří vynaloženou energii a je pro tučňáky zrovna tak příjemná a přirozená, jako pro nás naše vzpřímená chůze. Pro tučňáka císařského, který hnízdí stovky kilometrů od pobřeží, je tato chůze velice důležitá, neboť oni musí šetřit energií co možná nejvíce.

Bojíte se zmrzlých chodníků? Po ledu choďte jako tučňáci, radí lékaři!

Kolébavá chůze je také způsobena následkem vývoje. Tučňáci mají vůči tělu malé nohy. Jsou výrazně posunuté dozadu a kolena, o kterých se dlouze spekulovalo, tučňáci skutečně mají ale neohebná a málo vyvinutá (viz obrázek níže).

Rentgenový snímek kolen tučňáka

 

Skalní tučňáciTučňák novozélandský z rodu Eudyptes

Tučňáci se zvláštními chocholy (rod: Eudyptes - např. tučňák skalní) jsou přizpůsobeni celkem náročnému terénu. Hnízdí na špatně přístupných a strmých polohách, různě na skalnatých útesech. Když pozorujete tučňáky jak míří z moře na pevninu a ono jimi mlátí o ty útesy, když se řítí vlny, pomyslíte si, no to snad nemohou přežít. Tito ptáci jsou však houževnatí a oproti jiným druhům jsou v tomto případě tvrďáci - několikrát šplhat na skálu a několikrát z ní být smeten přívalovou vlnou, to chce jedině silné nervy. Jejich hnízda se nacházejí i poměrně daleko do pobřeží a cesty jsou tak kolikrát vysilující. Na určené místo se vyškrábou za pomoci velkých drápů na nohách, tvrdého robustního zobáku, jež v dané chvíli slouží jako cepín, a rovněž si pomáhají tuhými křídly. Stačí však malé zaváhání a bolestivému pádu se nevyhnou. 

 

Plot? Žádný problém!

Tučňák brýlovýV Jižní Africe se na písčitých pobřežích rozmnožuje jediný druh - tučňák brýlový. Protože se dostávají i do oblastí, kde se vyskytují pláže pro obyvatelstvo a turisty, zvykli si na nové okolnosti, jenž znamenají soužití s pro ně zvláštními "dvounožci". Kdejaký nebojácný tučňák se odhodlá prozkoumat "nový svět" a není mu překážkou ani vyšší plot do zahrady. I přes jejich ne zrovna ideální proporci těla pro takové kousky, jsou přesto tak šikovní a vynalézavý, že se za dostatečného úsilí dokážou vyšplhat po okách drátěného plotu a nakonec jej i přeskočit. Ačkoli na nohy padají zřídka, pakliže dopad pouze lehce zmírní, před bolestivým pádem na bříško a poraněním, je uchrání husté opeření a masivní prsní kost, která je uzpůsobená k odolávání tlaku při potápění.

 

Rychlost chůze Tučňáci kroužkoví

Tučňáci chodí rychlostí přibližně 1 až 2 km za hodinu. V nebezpečí však dokáží vyvinout celkem velkou rychlost a jsou leckdy rychlejší než lidé, obzvláště druhy, kteří hnízdí na ledě nebo na skalách.

 

 

 

Výskok na pevninu Tučňák oslí při výskoku na břeh

Tučňáci dokážou vyskočit z vody na dost vysoký břeh. Ať už se jedná o špatně přístupné antarktické ledovce, pevniny či skalnaté výběžky. Z vody se díky rychlému plavání dokážou téměř vystřelit. Vyskočí i na dva metry vysoký břeh a tím tak mnohonásobně překonávají svoji vlastní délku těla.