Jdi na obsah Jdi na menu
 


Proč tučňáci neumí létat?

♦ Vývoj a vymřelé druhy

Tučňáci mají křídla, ale nepoužívají je k létání, nýbrž k plavání. Jsou to jedni z nejlepších plavců a potápěčů, a z řad ptáků úplně nejlepší na světě. Přesto existují jiní ptáci, jako například kormorán, kteří zvládají obojí, tak proč ne zrovna oni?

Odpověď je jednoduchá. Létání by tučňáky vysilovalo mnohem více, než jakéhokoli jiného živočicha. Pro shánění potravy a přemisťování je pro ně zkrátka výhodnější umět skvěle plavat, než být průměrným letcem. Tučňáci tuto schopnost údajně kdysi měli, neměla pro ně ale využití a proto ji během evoluce ztratily.

V některém případě by se jim určitě hodila. Až stokilometrovou vzdálenost by jistě raději přeletěli, než se k ní belhat několik hodin. Zkrátka ale není možné, aby mohli výborně plavat a létat, tučňáci si prostě museli vybrat. A vůbec v případě větších druhů, by létání vyžadovalo mnohem více energie než plavání. Zejména ti, žijící v drsných podmínkách v oblasti Antarktidy (např. tučňák císařský), si rozhodně nemohou dovolit vynaložit zbytečně mnoho sil.

 

Přepišme encyklopedie, tučňáci létají! Ale kdepak, jedná se o žertovný snímek stanice BBC

 

Bližším okem

Létavý ptáci mají extrémně lehké kosti, trubkovité a duté, které snižují jejich hmotnost, což je nezbytné pro létání (pro zajímavost: maximální hmotností limit pro možnost vzletu je 15 kg). Kromě toho, mají létající ptáci důmyslný systém vzduchových vaků, které snižují specifickou hmotnost těla a umožňují změnu jeho těžiště, což je důležité pro létání a stabilizaci. Zmenšují také mezisvalové tření.

Ačkoli má létání své výhody v hledání potravy a útěku před predátory, i jeho ztráta a přizpůsobení se plavání má rovněž své výhody. 

Tučňák na hladiněPorovnáme-li kostru, tak kosti tučňáků nejsou naplněné vzduchem a tím tak extrémně lehké, ale naopak těžké a vyplněné dření. Kromě toho mají jinak uzpůsobený systém vzduchových vaků, takže se mohou vykrmit potravou až do 1/3 hmotnosti. To je pro tučňáky nezbytné, pokud vezmete v úvahu, že několik druhů tučňáků dlouze hladový a potřebují rezervy. Tělo tučňáků se tak tíhou pohybuje pod vodou, nikoliv nad vodou jako třeba u labutí. Pouze hlava a nepatrná zadní část vyčnívá nad hladinu. Labuť se kvůli jejímu přizpůsobení  potopit jednoduše nemůže.

Labuť

Létavý ptáci potřebují k vzletu a přistávání rovnováhu a silnou podpěru v nohách, proto jsou jejich křídla a ocas ve vodorovné poloze a nohy kolmo k zemi. Nohy jsou zároveň umístěné na samotném těžišti (v středu) těla, čímž jsou také vhodná k pádlování ve vodě.

Tučňáci mají nohy posunuté dozadu. Nohy a ocas jim slouží pouze jako kormidlo. Často tak končí při pádu z výběžků (u tučňáků žijících na skalách) nebo výskoku z vody nejdříve na břiše a až poté se postaví na nohy. K pohonu vpřed jim slouží křídla, která se ve vodě promění na veslovité ploutve. Jsou rovněž lehce opeřená pro snazší pádlování v husté vodě. O tučňácích se doslova říká, že ve vodě létají.

Ačkoli má létání své výhody v hledání potravy a útěku před predátory, i jeho ztráta a přizpůsobení se k plavání má mnoho kladů. Možnost hlubokých ponorů (až přes půl kilometru), kdy se o potravu s jinými ptáky nemusí dělit, je rozhodně jeden z nich.

——————————————————————————————————————