Jdi na obsah Jdi na menu
 

TUČŇÁK NOVOZÉLANDSKÝ

Obrazek

enlightenedOd ostatních druhů jeho rodu je snadno rozeznatelný díky bělavým peřím pod očima

Roční cyklus:

Roční cyklus

Legenda

Latinský Název: Eudyptes pachyrhynchus

Objevení: Popsal ho v roce 1844 až 1845 anglický zoolog George Robert Gray.

Světová populace: klesá | Předpokládá se, že od osmdesátých let 20. století jeho populace klesla o 33 %. Roku 1997 bylo napočítáni 5000 až 6000 dospělých jedinců, přičemž je trend stále klesající. Kvůli nízké populaci je klasifikován jako zranitelný druh.

Délka života: Přibližně 20 let

Průměrná výška: 47 - 60 cm

Průměrná váha: 2,5 - 4,9 kg s ohledem na výkyvy v rozmnožování a pohlavní dimorfismus

Hnízdění: Hlavně Nový Zéland, Fiorlandské a Stewartovy ostrovy.

Habitat: Hnízdí v deštném pralese podél pobřeží.

Potrava: Stravovací návyky tučňáků novozélandských se liší v závislosti na lokalitě. Už při vzdálenosti 100 km od jiné kolonie můžeme zpozorovat jiné chování na úkor odlišných podmínek a tím i odlišného množství - např. na Stewartově ostrově tučňák denně uloví 160 g potravy, kdežto v zálivu Nového Zélandu až 345 g, tedy o polovinu více.

Živí se však zpravidla hlavonožci (z 85 %), korýši (z 13 % a to především krilem) nebo malými rybami (z 2 %) ve velikosti 5,2 až 8,2 cm.

Loví v mělkých vodách blízko hladiny ve vzdálenosti 9 - 16 km od pobřeží. 

Kolonie: Vytváří menší kolonie

Období rozmnožování: Od června do listopadu  

Inkubace vajec: Přibližně 36 dní. O inkubaci se rodiče střídají.

Počet vajec: dvě vejce 

Hnízda: Ano. Mohou být v jeskyních, pod převisy, stromy nebo v husté vegetaci. Hnízda se objevují v kolonii nebo i mimo ni. Mezi hnízdy je dostatečný odstup.

Chov vylíhlého mláděte: přibližně dva měsíce. V péči se střídají oba rodiče.

Pohlavní dospělost: V pěti až šesti letech

Monogamie: Celkem trvalá

Přirození predátoři: Největší hrozbu představuje chřástal weka (Gallirallus australis) živící se vejci tučňáků. Jako nelétavý pták se dobře orientuje v porostech a ne-zřídka navštíví jejich hnízda. Dále je ohrožují kuny, krysy, fretky, lasice, psi či divoké kočky, jenž mají spadeno nejen na vejce a mláďata.

V případě, že je pár zahnízděn blíže k pobřeží, nevyhnou se útokům racků.

Na moři se stávají oběťmi žraloků, tuleňů a lachtanů. 

Ohrožení: Nejvyšší hrozbu představuje nová zvířena, která se usadila a množí (psi, kočky, lasice, fretky, weky). Během rozmnožování a línání korigují jejich úmrtnost až z 38 %. Mořské odchylky mohou způsobit podstatné změny v hojnosti kořisti a budoucnost spojená s klimatickými výkyvy, může mít rovněž negativní dopad.

Zajímavosti:

——————————————————————————————————————

Wikipedie

Podrobnější i totožné informace naleznete v internetové encyklopedii Wikipedie - tučňák novozélandský. Obsah článku je většinovým dílem autora, kterým je Tomáš Bartoš.