Jdi na obsah Jdi na menu
 


TUČŇÁK NOVOZÉLANDSKÝ

Obrazek

enlightenedOd ostatních druhů jeho rodu je snadněji rozeznatelný, kvůli bělavému peří pod očima. Spolu s tučňákem chocholatým a tučňákem snárským tvoří tzv. superdruh.

Roční cyklus:

Roční cyklus

Legenda

Latinský Název: Eudyptes pachyrhynchus

Objevení: popsal jej v roce 1945 anglický zoolog George Robert Gray

Světová populace: klesá | V přírodě se rozmnožuje asi 5000 až 7000 dospělých jedinců, přičemž populace klesá. Kvůli nízké populaci a nevelké rozloze výskytu, je tučňák novozélandský klasifikován jako zranitelný.

Délka života: může se dožít asi až 20 let

Průměrná výška: 4760 cm

Průměrná váha: 25 kg s ohledem na výkyvy v rozmnožování, výměnu peří a pohlavní dimorfismus. 

Hnízdění: převážně Nový Zéland a Stewartovy ostrovy.

Habitat: na pevnině se hnízda nacházejí v úctivé vzdálenosti od sousedních ptáků, a lze je spatřit i daleko ve vnitrozemí v hustém lese. Zde ho neohrožují žádní predátoři, protože je dobře ukryt pod korunami stromů, a ze země maskován kořeny, kmeny nebo hustou vegetací.

Potrava: stravovací návyky tučňáků novozélandských se liší v závislosti na lokalitě. Už při vzdálenosti 100 km od jiné kolonie můžeme zpozorovat jiné chování na úkor odlišných podmínek a tím i odlišného množství – např. na Stewartově ostrově uloví tučňák denně 160 g potravy, kdežto v zálivu Nového Zélandu až 345 g, tedy více jak o polovinu více.

Živí se však zpravidla hlavonožci (z 85 %), korýši (z 13 % a to především krilem) nebo malými rybami (z 2 %) ve velikosti 5,2 až 8,2 cm. Loví v mělkých vodách blízko hladiny ve vzdálenosti asi 9–16 km od pobřeží. 

Kolonie: nespatříme jej ve velkých a těsných koloniích, za což nepochybně může i jeho nízký populační stav.

Období rozmnožování: zhruba od června do listopadu až prosince.  

Inkubace vajec: přibližně 3036 dní. O inkubaci se rodiče střídají.

Počet vajec: samička snáší zpravidla dvě vejce, o váze 99 až 123 gramů (prvé snesené bývá menší než druhé).

Hnízda: ano. Mohou být v jeskyních, pod převisy, stromy nebo v husté vegetaci. Hnízda se objevují v kolonii nebo i mimo ni. Mezi hnízdy je dostatečný odstup.

Chov vylíhlého mláděte: přibližně dva až tři měsíce. V péči se střídají oba rodiče.

Pohlavní dospělost: v pěti až šesti letech.

Monogamie: celkem trvalá.

Přirození predátoři: největší hrozbu představuje chřástal weka (Gallirallus australis) živící se vejci tučňáků. Jako nelétavý pták se dobře orientuje v porostech a tak často navštěvuje jejich hnízda. Dále je ohrožují především invazivní druhy živočichů, jako třeba kuny, krysy, fretky, lasice, psi či divoké kočky, jenž mají spadeno nejen na vejce a mláďata, ale i na dospělé.

V případě, že je pár zahnízděn blíže k pobřeží, nevyhnou se útokům racků.

Na moři se stávají oběťmi žraloků, tuleňů nebo lachtanů, a častou jsou smrtelně zraněni i od větších dravých ryb.

Ohrožení: Nejvyšší hrozbu představují invazivní živočichové, jež na ostrovy člověk zavlekl, a ty se usadily a množí (zatoulaní psi, kočky, lasice, fretky, weky). Během rozmnožování a línání korigují tito novodobý predátoři jejich úmrtnost až z 38 procent. Samotný člověk je rovněž škůdcem, poněvadž ničí těmto tučňákům životní prostředí, a to neustávajícím osídlováním a omezováním prostoru. Případné mořské odchylky mohou způsobit podstatné změny v hojnosti kořisti, a budoucnost spojená s klimatickými výkyvy, může mít rovněž negativní dopad.

Zajímavosti:

Jeho druhové jméno je odvozeno ze starořeckého slova παχυ (pachy) – „tlustý“, a ρύγχος (rhynchus) – „zobák“. Rodové jméno Eudyptes, je pak odvozeno z řeckého slova ευ (eu) – „dobrý“, a δύτης (dyptes) – „potápěč“.

——————————————————————————————————————

Wikipedie

Podrobnější i totožné informace naleznete v internetové encyklopedii Wikipedie - tučňák novozélandský. Obsah článku je většinovým dílem autora, kterým je Tomáš Bartoš.