Jdi na obsah Jdi na menu
 


Zrak

Zrak tučňáků je podobně důležitý jako u jiných druhů ptáků. Jejich oči jsou v poměru k tělu dost velké. Čočka dokáže výrazně měnit tvar (zjevně až o 30 dioptrií) a sítnice je silně citlivá na světlo. Oči (duhovky) tučňáků se liší také barvitě. Tučňáci s chocholy (rod: Eudyptes) mají oči zbarvené převážně "ďábelsky" červeně až hnědě (pokud vezmeme v potaz, že patři mezi agresivnější rod tučňáků, tak to k nim poměrně sedí). Tučňák žlutooký má ryze žluté duhovky. U ostatních druhů převažuje tmavě hnědá až černá. Tučňáci mají také různě odlišné perní zbarvení kolem očí, díky kterým se dají rozpoznat a byli také pojmenováni (tučňák kroužkový - bílé kroužky kolem očí, tučňák brýlový - jakoby nosil brýle, tučňák žlutooký - žluté oči a žlutý pruh vedoucí přes oči).

Tučňák oslí pod vodouOproti velrybám, které se orientují pomocí ultrazvuku, tučňáci musí na potravu vidět a chytit ji tedy zrakem. To tedy znamená, že potřebují jasný dohled ve vodě. Na rozdíl od mnoha jiných denních ptáků, tučňáci vynikají viděním za nedokonalého osvětlení. Dokud jsou ještě na souši, zornice se jim smrští v nepatrné otvory, takže jim do očí pronikne jen minimální množství světla. Tučňák tak uvyká temnotě ještě dřív, než se vydá na lov do hlubin. Když se ponoří pod vodu, rozšíří se mu zornicetřistakrát, takže dosáhnou velikosti i 13 milimetrů v průměru (většina ptáků přitom dokáže své zornice rozšířit pouze šestnáctkrát) a spoléhají na svou dalekozrakost a smysl pro světlo. Ačkoli je hloubka potápění závislá na intenzitě světla pod vodou - výzkum ukázal, že se ponoří hlouběji během dopoledne, než navečer - nejsou limitováni nepřizpůsobivým zrakem, jak se vědci domnívali. Nyní se přišlo s novou teorií: antarktičtí tučňáci kroužkoví (Pygoscelis adeliae) a císařští (Aptenodytes forsteri) se na lov korýšů krillu vydávají výhradně za bílého dne. Jejich oblíbená kořist je však mnohem dostupnější za nocí. Biologové se dlouho domnívali, že tučňáci raději loví za dne jednoduše proto, že mají špatné noční vidění. Nová studie mořských ekologů však dokázala, že tučňák v noci vidí jako rys a při lovu se potápí do hloubek 50 až 100 metrů, kde panuje úplná tma. Nabízí se tedy teorie taková, že tučňáci v noci neloví, protože se bojí dravých mořských savců. Vody kolem Antarktidy jsou domovem tuleňů leopardích, kteří pravidelně loví oba druhy tučňáků a kteří přes poledne obvykle odpočívají. Podezřelé jsou i kosatky. Vědci sice nikdy nepozorovali, že by kosatky lovily tučňáky, ale předpokládají, že to dělají a že dokonce existují smečky, které žijí blízko kolonií tučňáků a na jejich lov se specializují. Strach z tuleňů a kosatek zřejmě neovlivňuje jenom denní aktivitu tučňáků, ale také jejich migraci. Tučňáci císařští opouštějí své kolonie koncem antarktického léta. Namísto aby vedli mláďata k nejbližším a na potravu nejbohatším vodám, cestují do chudších oblastí na sever. Také tučňáci kroužkoví v zimě migrují na sever. Je možné, že se tak vyhýbají temným vodám, ve kterých dravce jen těžko zahlédnou včas.

 

Světélkující kořist

⇒ Světélkující kořist: V hlubokých vodách, kde je naprostá tma, usnadňují tučňákům lov samotné ryby nebo některé druhy chobotniček. Ty mezi sebou komunikují zvláštní tzv. chemoluminiscenční reakcí, jež způsobuje fosforeskování končetin nebo celých tělíček.

 

Když se potápí člověk, všechno vidí mlhavě. Lom světla je jiný ve vodě jak na souši a tučňáci mají zvláštní přizpůsobení, které jim umožňuje tento lom světla z minimalizovat. Mají jiný povrch oči a se vstupem pod vodu se rohovka neláme (není klenutá) a nemají tak pohled rozmazaný jako když se potopí člověk. Čočka dokáže výrazně měnit tvar a vidí tak pod vodou ostře. Při potápění se oči tučňáků "zabalí" do ochranného vzduchového obalu tzv. průhledného třetího víčka.

Tučňáci mají zrak především uzpůsoben na vodní prostředí, kde jej mají tedy ostrý - obecně jej i na souši mají více méně vyvinutý dostatečně, k normálnímu vidění. Když loví potravu, otáčí hlavu na stranu, přičemž se dívají jedním okem. Tučňáci totiž nemají binokulární vidění (hloubku ostrosti) jako např. člověk.

Tučňák žlutookýCit pro barvy je také určen k tomu, že tráví většinu času ve vodě. Jejich oči nevnímají nuance červené či žluté barvy, proto jsou citlivější na modro-zelné odstíny, které v moři převládají. Usnadňují jim tak orientaci při lovu. Smysl pro světlo mají tučňáci asi tak intenzivní, přirovnáme-li jej se sovou a jejím smyslem pro noční vidění.

Dva druhy tučňáků (patagonský a císařský) preferují v námluvách "zbraň" ve složení několika výrazných barev na líci a krku. Z tohoto hlediska je očividně možné, že barvitá přizpůsobivost na souši a ve vodě se náležitě liší, kdy na souši dokážou rozeznat barvu (např. červenou), kterou ve vodě naopak nevnímají. Dále tu máme druhy tučňáků z rodu Eudyptes (skalní, chocholatý apod.), kteří se v závislosti na špatně přístupný terén (skalnaté útesy) musí orientovat velmi dobře zrakem. Skáčou z výběžku na výběžek a musí tak odhadovat vzdálenost či úhel dopadu.

Tučňák kroužkový

Tučňák nejmenší se jako jediný přizpůsobil přímo nočnímu životu. Důvodem takového přizpůsobení může být i ten, že se navečer až v noci stahuje živočišný plankton (ryby, korýši) blíže k hladině. Takto se nemusí nejmenší tučňák na světě potápět do hlubokých vod a odolávat těžkému tlaku, aby ulovil potravu

Naopak tučňáci, kteří loví v obzvlášť hlubokých vodách, kam se denní světlo stěží dostane, využívají také schopností kořisti, která na sebe upozorňuje vyzařováním, přesněji bioluminiscencí. Je to chemoluminiscence využívaná živými organismy. Jedná se o emisi světla některými skupinami organismů. Celý proces je výsledkem oxidace luciferinu za přítomnosti enzymu luciferázy. Při této reakci se vyzařuje až 96 % světla a jen 4 % tepla, je tedy z hlediska daných organismů velmi efektivní (pro porovnání, u výbojek je jen 10 %). Takto mezi sebou některé druhy ryb nebo chobotniček komunikují, či hledají partnery. 

Zrak tučňáků slouží také pro komunikaci, jako varovný signál nepříteli. Tučňák kroužkový při ohrožení koulí očima. Dává tak najevo nepříteli, aby se už více nepřibližoval, že se cítí v ohrožení.

Zrak tučňáků není stále natolik prozkoumán, aby bylo možné s přesností definovat jeho vyvinutí. Může se výrazněji lišit jednotlivými druhy. Můžeme však zdánlivě s jistotou říci, že k vodnímu prostředí mají tučňáci zrak dokonaleji uzpůsoben, když už vezmeme v potaz samotný vývoj ptáků a právě tučňáků, kteří představují vrcholné přizpůsobení k vodnímu životu z celé ptačí říše.