Jdi na obsah Jdi na menu
 


Čich

Tučňák uzdičkový - nozdry

Čich mají tučňáci průměrný oproti i jiným ptákům. Část mozku, zodpovědná za čich, je patrně menší. Pach nehraje roli v sociálním chování ale dle jiných poznatků je čich vyvinut v takové míře, že jej některé druhy využívají pro orientaci v hluboké vodě se sníženou viditelností (např. tučňák magellanský při lovení potravy brzo ráno nebo později večer). Výzkumným pokusem bylo zjištěno, že tučňáci reagují na chemickou látku zvanou dimethylsulfid (DMS). Vytváří ji rostlinný plankton a je-li konzumován mořskými živočichy, je koncentrace této látky ještě intenzivnější (podobně, jako když voní sekaný trávník nebo spásaná louka). Uvolňuje-li se tak větší množství dimethylsulfidu, znamená to, že se v blízkosti nachází hejna ryb či korýšů. Tučňáci tak rázem vědí kam zajít na vydatnou hostinu.

U tučňáka Humbodltova byla zkoumána koncentrace čichových lalůčků, kdy se závěrem nalezla početná řada plně vyvinutých. U tohoto druhu se rovněž provedl výzkum, jenž poukázal, že osobitý pach je tím trikem, který umožňuje rozpoznání vlastních potomků a zajišťuje také, že se nové rodičovské páry nebudou zakládat z příbuzných jedinců. Dle těchto příkladů je rovněž možné, že se přizpůsobivost tohoto smyslu výrazně liší jednotlivými druhy.

Do dnes je čich tučňáků natolik málo prozkoumán, že jej nelze s větší přesností definovat.