Tučňáci se chytili do ekologické pasti. Hledají potravu tam, kde už dávno není.
Globální klimatické změny se mimo jiné velkou měrou odráží na tom, kde se v oceánech nachází dostatek planktonu - a tím i ryb. Na aktuální přítomnost ryb zase bystře reagují flotily rybářských lodí, které dokáží velmi efektivně vylovit rozsáhlá území. Biti jsou na tom například tučňáci brýloví z Jihoafrické republiky, kteří o klimatu a průmyslovém rybolovu vůbec nic netuší. Informuje o tom ScienceDaily.
Velmi neradostným způsobem to dokládá i společná studie biologů z univerzit v Exeteru a Cape Townu, publikovaná v únoru v žurnálu Current Biology. Populace ohrožených jihoafrických tučňáků brýlových, mimochodem vůbec prvních tučňáků, které Evropané kdy viděli, totiž nedokáže na trend proměnlivého výskytu své potravy reagovat. A tím se, jak píší biologové, tučňáci ocitli na samém okraji nebezpečné ekologické pasti, ze které pro ně už možná nebude úniku. Jedná se přitom o druh, který již jednou riziku bezprostředního vyhynutí čelil a jen díky komplexní ochraně a nemalému úsilí se podařilo jeho početnost opět navýšit na 90 000 jedinců.
„Naše výsledky ukazují, že se mladí tučňáci dostávají do problémů,“ říká biolog Richard Sherley, vedoucí výzkumu. „Vydávají se totiž hledat potravu do míst, kde se buď vlivem pozměněného klimatu, nebo činnosti rybářů už nenachází.“ Jak to? Když se mladí tučňáci poprvé vydají na dobrodružnou a dalekou výpravu do moře za potravou, snaží se sledovat určitá znamení. Například vyšší koncentraci planktonu ve vodě, protože ta je také obvykle zárukou přítomnosti ryb. Jenže rychlý posun areálu výskytu planktonu, diktovaný klimatickými změnami, je často vede do míst, kde už ryby nejsou. Mezitím je totiž stačily důsledně vylovit pohotové flotily rybářských lodí. Ty dnes pro vyhledání rybích hejn využívají průzkumné metody satelitní technologie a na rozdíl od tučňáků tak jedou k lovištím najisto.
Zdroj: ekolist.cz
