Jdi na obsah Jdi na menu
 


Líhnutí mláďat a chov

Po zhruba 35 - 64 dní inkubace se vylíhne mládě. Je maličké, slepé a zprvu holé, ale následně ihned zarostlé prachovým peřím. V tuto dobu je velmi zranitelné a protože si není schopné regulovat teplotu svého těla, je schováno pod hřejivým kožním vakem rodiče. Samec (bývá u vylíhnutí častěji) nakrmí malé ptáče natrávenou potravou z volete (respektive z jícnu) tak, že se mu mládě doslova až ponoří do otevřeného zobáku. Tato kašovitá strava je podávaná jako plnohodnotně čerstvá, i když v rodičích leží několik dní či týdnů. Vůbec ji totiž neznehodnotí a uchová se, jako kdybyste schovali trvanlivý salám do lednice. V tuto dobu se ten, kdo poslední seděl na vejcích nakrmí v moři (kdy však loví hlavně pro mládě) a druhý rodič bude sedět a zahřívat mládě. Takto se střídají po několika týdnech (převážně 2 až 4 týdnech). Ten kdo sedí hladoví, ale kdo loví, se neustále dennodenně vrací na hnízdo a zpátky do moře. Pro druhy, jež hnízdí třeba i jeden kilometr od pobřeží nebo na různých zapeklitých skalnatých útesech, můžou být tyto cesty vysilující. Tučňáci obývající mírný až tropický pás musí řešit i neúnosná vedra. Začínají proto lovit v ranních hodinách a vracejí se později odpoledne až večer - zhruba 12 hodin jsou na moři. Podobně vyřešili i sezení, kdy si vykopávají hnízdní nory, které je chladí a chrání před pálícím sluncem.

Rodina tučňáků císařskýchPostupem času mládě roste a má vyšší nároky na potravu. Proto rodičům nezbývá, než mládě opustit společně a lovit tak ve dvou. Toto období nastává tehdy, kdy je mládě schopné regulovat svojí tělesnou teplotu. Je to také doba, kdy už se nevejdou pod kožní záhyb rodičů. Aby se však ochránily proti predátorům nebo agresivním jedincům v kolonii, utvářejí se tzv. "školky" nebo "jesle", kde se shromáždí určitých počet stejně starých vrstevníků. Tyto školky jsou střeženy dospělými páry, jenž o svá mláďata přišly, nebo mladými dospělými tučňáky, kterým se úspěšně spářit nedaří. U těch tučňáků, kteří si stavějí norovitá hnízda, školky nejsou nuceni vyhledávat, jejich mláďata se během tohoto období schovají do nor. V případě, že se nepřítel přece jen dostane otvorem do hnízda, mláďata se rozhodně nezaleknou a neváhají použít obranné zbraně - otočí se k nepříteli zadní částí těla a vystříknou na něj lepkavý trus nebo hrabou na nezvaného hosta hlínu. Především se tak zbaví dravého ptáka, který nemůže riskovat poškození letek (slepením). Nejpočetnější školky vytváří mláďata antarktického tučňáka císařského, kde se houf tisknoucích se chumáčků navzájem především zahřívá pro udržení stálé tělesné teploty (viz obrázek níže). I když v této době loví oba rodiče, vracejí se nakrmit mládě až za několik dní či týdnů. Mláďata tak v podstatě drží půst, především mláďata tučňáka patagonského, která jsou k tomu náležitě přizpůsobeni a mohou si dovolit zhubnout i o polovinu své váhy. Mláďata také často ošklivě nutí potravu po cizích. Když však uslyší ten správný hlas, hlas rodičů, jsou nesmírně šťastní a ihned běží přímo proti nim. Ukázalo se, že rodiče nutí mláďata, aby se dostavila nejprve ke hnízdu a až pak dostanou potravu, nebo provádějí zběsilé honičky. Zdánlivě to vypadá, jako kdyby je rodiče odmítali krmit. Může se naskytnout až komická situace, jak rodič zběsile utíká hladovým krkům, které utíkají ještě zběsileji za ním (viz videozáznam). Nutí je tedy možná proto, že než-li je krmit v blízkosti školek, kde by mohla otravovat cizí mláďata, je lepší nakrmit je v blízkosti svého hnízda. Dalším důvodem může být úbytek potravy. Pokud rodiče vychovávají dvě mláďata, takto ozkoušejí, které je zdatnější a vytrvalejší. To, které více žadoní, druhému doslova ukořistí dostatečné množství potravy pro přežití. Tím se zajistí zdařilý odchov alespoň jednoho mláděte.

Mláďata tučňáka císařského

⇒ Školky: Odrostlá mláďata se v nepřítomnosti svých rodičů spoléhají na sebe a navzájem si pomáhají. Aby si v nepříznivých podmínkách udrželi stálou tělesnou teplotu, utvářejí tzv. školky, kde se určitý počet stejně starých vrstevníků tiskne k sobě, jako houf hřejivých chumáčků.

 

Když nastane doba, kdy mohou mláďata do vody (ve stáří 3 - 6 měsíců), celá kolonie se společně s nimi odporoučí do moře. Na moři mláďata pobudou přes 2 - 5 let (liší se druhy). Dokud těchto let nedovrší, neměly by se objevit na hnízdišti, které si ale dobře pamatují. Nejsou totiž plodní, a během těchto dlouhých let se na otevřeném moři naučí sami lovit a dostatečně se vykrmí. I když dovrší těchto let a pobývají na hnízdišti, nejsou stále při páření úspěšní. Obvykle bývá, že ještě chvíli potrvá, než se jim oplodnit vejce podaří. Mladí tučňáci vystřídají díky tomu poměrně dost partnerů.

Chovný cyklus se výrazně liší u tučňáka císařského a patagonského, který má zdlouhavý průběh, dále pak u tučňáka nejmenšího, který je zase nočním tučňákem a trochu jinak se liší i u tučňáka žlutookého, který nehnízdí ve velkých koloniích. Jinak se dá říci, že ostatní tučňáci mají podobný biologický cyklus odchovu mláďat, jako je popsáno v tomto článku (některé rozdíly jsou v článků uvedené).