Jdi na obsah Jdi na menu
 


Inteligence tučňáků

♦ Etologie

U tučňáků většina lidí výraznou chytrost nepředpokládá. Přesto patří tito roztomilí ptáci k velmi inteligentním tvorům. Například v Japonsku se tučňák patagonský naučil každý den docházet s batůžkem na trh a odtud své adoptivní lidské rodině přinášel čerstvé ryby (viz video). Patrně menší tučňák magellanský, nesoucí jméno Dindim, prokázal věrnost lidskému zachránci ke kterému se opakovaně vracel, a vždy kvůli tomu urazil až 8000 km dlouhou trasu (více zde). 

Kromě toho se tučňáci za dobu své existence přizpůsobili řadě změn a chytře se staví i proti dnešním nástrahám divočiny; například tučňáci císařští si v té nejkrutější zimě vypomáhají tím, že se k sobě tulí a neprojevují se vůči druhým agresivně. Téměř všechny druhy tučňáků vyčkávají v skupinkách u břehu a jen společně skáčou do vody, čímž se chrání před predátorem číhajícím pod vodou. Jiní tučňáci (např tučňák kroužkový a oslí) jsou zase důmyslní loupežníci, vlastní-li soused opravdu krásný kamínek, vyčkají až dotyčný své hnízdo opustí, vrhnou se takový skvost ukrást a položit jej na své hnízdo, jako by se nechumelilo.

Za nepříliš chytré zvíře je tučňák obvykle považován kvůli krotkému chování. To je způsobeno absencí vrozeného strachu, který se u nich doposud nevyvinul, neboť nebyl během celé evoluce zapotřebí. Proto se nechají i celkem snadno chytit. Do kontaktu s lidmi se ve volné přírodě dostávali zřídka (podstatnou měrou až dnes v moderní době vlivem cestovního ruchu) a obecně mají na souši jen velmi málo přirozených nepřátel. V poslední době ale nebezpečně roste počet invazních predátorů (viz tučňáci v ohrožení).

 

Mládě tučňáka císařského a člověk

⇒ Protože tučňáci nejsou plaší si člověk pomyslí, že je to způsobeno nízkou inteligencí, což samozřejmě není pravda. Za tím stojí evoluce, která jim jen doposud nevnukla do paměti člověk = nebezpečí.