Tučňáci

   Chinstrap penguin

 Více fotografií /  Zvukový projev

Roční cyklus:

Latinský Název: Pygoscelis antarcticus (případně ortograficky chybně Pygoscelis antarctica)

Objevení: Druh popsal německý přírodovědec Johann Reinhold Forster v roce 1781. V roce 1844 jej však Gray vědecky oddělil a přejmenoval na Pygoscelis antarctica.

Světová populace: klesá | V přírodě žije odhadem 12–15 miliónů jedinců (resp. chovných ptáků). Podle IUCN nejméně 8 miliónů jedinců (k roku 2018).

Délka života: přibližně 20 let

Průměrná výška: 68 až 78 cm

Průměrná váha: 3,2 až 5,4 kg

Hnízdění: Cirkumpolární druh. Hnízdí v Jižní Georgii a na Jižních Sandwichových ostrovech, v Jižních Orknejských a Shetlandských ostrovech, na Bouvetově ostrově, Ballenyho ostrovech, na Falklandech, Crozetových ostrovech, Kerguelenech, na ostrově Petra I. a také přímo v Antarktidě (především na Antarktickém poloostrově). Příležitostně v Chile, či přímo v Argentině. Vybírá si oblasti jen útržkovitě pokryté ledem. Mláďata vyvádí v ohromných koloniích (až kilometrových o hustotě několika tisíc ptáků). Na jednom ostrově může hnízdit více než jeden milión párů (ostrov Zavodovski). O svá hnízdiště se často dělí s příbuznými tučňákem kroužkovým a tučňákem oslím.

V mimohnízdním období se toulá v jižních polárních moří kolem Antarktidy, zejména pak v jižním Atlantiku. Během této zimní pauzy stráví několik měsíců na otevřeném moři a na pevnině se ukáže jen sporadicky. Zkoumaný jedinec na základě zjištěných dat strávil více než 60 % času na moři. Od svých hnízdišť se někteří ptáci ocitli 1300 nebo až 1600 km daleko. Rekordmanem je tučňák, který se ukázal na místě vzdáleném 3600 km od jeho hnízdiště. Takoví tuláci se ukázali až na Novém Zélandu, v Austrálii nebo v Jižní Africe.

• Výskyt v období hnízdění (popis mapky / podrobně)

Habitat: Hnízdí na oblázkových (kamenitých) pobřežích, na skalách nebo sněhem pokrytých pláních v polárním prostředí.

Potrava: Tučňáci uzdičkoví se zpravidla drží nedaleko od břehu, ačkoli bylo již několik jedinců spatřeno na širém moři. Potrava tedy může být pelagická nebo bentická, v závislosti na oceánografických a topografických podmínkách. Živí se malými bezobratlými živočichy a rybami. V jejich jídelníčku však jednoznačně dominuje kril, zejména krunýřovka krillová (může tvořit 90–100 % potravy). Starší studie na Shetlandských ostrovech nicméně zjistila, že se jejich potrava skládala především z ryb (65 %) a mnohem méně z korýšů (17 %). Z ryb nejčastěji loví (až z 95 %) zástupce z čeledi lampovníkovitých (Myctophiformes), např. lampovníka antarktického (Electrona antarctica) nebo lampovníka Anderssonova (Krefftichthys anderssoni). Kořist je velká obvykle pouhých 1,5 až 6 cm.

V období rozmnožování za jeden tah (trvající např. 10 hodin a 36 minut, přičemž různě od 3 do 48 hodin) uloví v průměru více než 450 g potravy; minimálně asi 170 g, maximálně až 800 g. Od pobřeží se vzdaluje maximálně na 30–60 km. Za jednu chovnou sezónu jsou všichni ptáci schopni dohromady ulovit 7000 tun korýšů a ryb.

Je velice dobrým potápěčem, který se dokáže ponořit i do několika metrové hloubky a vydržet pod vodou i déle jak jednu minutu. Své kořisti se snadno zmocní díky velice rychlému plavání v tempu až 9,36 km/h. Nejčastěji se potápí v ranních a večerních hodinách, ale i různě podle toho kde žije a jakou preferuje dobu pro vyhledávání potravy (kupříkladu mezi 6:00 a 9:00 hodinou ranní a 14:00 a 22:00 hodinou odpolední až večerní). Při nižší viditelnosti se zdržuje spíše u hladiny. Obvykle se uvádí, že může atakovat až 70m hloubku, ale drtivá většina ponorů je mnohem mělčích (až 90 % ponorů bylo do 45 metrů, 40 % do 10 metrů). Údajně se ale dokázal potopit až do hloubky 179 metrů (nepotvrzeno). Jiný výzkum ukázal, že se potopil maximálně do hloubky 100,7 metrů, z toho 80 % ponorů bylo uskutečněných do 30 metrů. Další z nich zjistil následující; potopil se do hloubky až 110 metrů, přičemž většina ponorů byla do 50 metrů.

Kolonie: Vytváří obrovské kolonie, začeš nepochybně může i jeho početná populace. Na ostrově Zavodovski se rozmnožuje více než jeden milión těchto ptáků.

Období rozmnožování: Od září do února

Inkubace vajec: přibližně 30 až 40 dní. Sedí oba rodiče.

Počet vajec: jedno až tři vejce, obvykle dvě 

Hnízda: Staví si primitivní kruhová hnízda z kamínků o průměru 40 cm a výšce 15 cm. Rozmístěny jsou zhruba 50 cm od sebe, tudíž velmi těsně u sebe, ale záleží na samotné kolonii a její hustotě; kupříkladu v Jižních Shetlandech měli hnízda od sousedů vzdálená 80–90 cm, na ostrově krále Jiřího v průměru jen 60 cm. Odvážnější jedinci si práci ulehčují tak, že o kamínky okrádají své sousedy. K takovému chování dochází zejména ve větších subkoloniích, kde se volný materiál obtížněji nachází.

Chov vylíhlého mláděte: přibližně dva měsíce. V péči se střídají oba rodiče.

Pohlavní dospělost: ve třech až čtyřech letech

Monogamie: Je to monogamní druh. Partnerská věrnost bývá vysoká (až 80 %, vyšší než u tučňáka kroužkového a tučňáka oslího) a věrní zůstávají i svému stanovišti (na Jižních Sandwichových ostrovech se k loňskému hnízdu vrátilo až 81 % párů). Nové se vytvářejí v případě, že pár opakovaně selže ve výchově mláďat, kvůli pozdnímu příchodu partnera, nebo z důvodu úmrtí jednoho z nich.

Přirození predátoři: Má několik přirozených nepřátel. Na moři to jsou především tuleň leopardí (tento tzv. mořský levhart každoročně sníží stavy tučňáků o 5–20 %), kosatka dravá a příležitostně lachtan antarktický. Na pevnině se vejci nebo mláďaty živí buřňáci (buřňák obrovský), racci, chaluhy (chaluha chilská, chaluha antarktická, chaluha subantarktická) nebo štítonos světlezobý. Tučňák uzdičkový je však poměrně odvážný a nebezpečí se staví čelem. Na vetřelce se doslova vrhá, přičemž se ohání svým silným zobákem, na rozdíl od svých příbuzných, kteří buď stojí na místě nebo prchají. Bylo též pozorováno, jak zaútočil na psy, nebo se nebál vyskočit na loď a na ní odpočívat.

Ohrožení: Tučňák uzdičkový je poměrně hojný druh (ze všech zástupců asi druhý nejpočetnější, hned po tučňákovi žlutorohém), na celé jižní polokouli žije patrně 12–15 000 000 jedinců (resp. chovných ptáků). Mezinárodní svaz ochrany přírody (IUCN) uvádí podstatně nižší populaci, a sice 8 miliónů jedinců a k tomu klesající tendenci (k roku 2018), s ohledem na to, že známky poklesu jsou hlášeny z Antarktického poloostrova. Stabilní je kupříkladu populace na Jižních Sandwichových ostrovech, ale řada dalších lokalit není spolehlivě prozkoumaných. Podrobný výzkum zaměřený na ostrov Deception (Jižní Shetlandy) odhalil, že v roce 2008 zde hnízdilo o 36 % párů méně, než tomu bylo v roce 1991. Jiná studie zabývající se globální populací zjistila, že za 25 let (k roku 2004) se celosvětová populace snížila o 57 %, jak ukázalo srovnání se statistikami z roku 1979. Spadá nicméně do kategorie málo dotčených druhů (angl. Least Concern). Hnízdící oblast je značně rozsáhlá a zaujímá 50–100 000 km².

Významné hrozby nejsou známy. Určitým nebezpečím může být vysoká predace, potravní konkurence (nedostatek potravy kvůli většímu množství živočichů, kteří se jí živí), komerční rybolov (opět nedostatek potravy), nemoci, proměna ekosystému (změna klimatu, která může taktéž ovlivnit hojnost potravy) nebo případná průmyslová aktivita (např. Antarktida je doposud prakticky netknutá, ale skýtá obrovské nerostné bohatství).

Zajímavosti: 

Patří mezi tučňáky s nejvyšší populací (ze všech zástupců je asi druhý nejpočetnější, hned po tučňákovi žlutorohém)

Hlavním rozpoznávacím znakem je černá linka („uzdička“) na hlavě, táhnoucí se od brady k příušní oblasti (odtud český název). Mimo toho také bíle opeřené líce.

Na ostrově Zavodovski (jihovýchodně od jižní Georgie a jižních Sandwichových ostrovů) se rozmnožuje přes milión těchto tučňáků a tato kolonie patří vůbec k největším (viz obrázek níže). Jejich budoucnost může ale ohrozit spad sopečného popela, jelikož se nachází v bezprostřední blízkosti sopky zvané Mount Curry. V poslední době jevila sopka aktivitu v březnu roku 2016, jak vědci zjistili ze satelitních snímků.

⇒ Obrovská kolonie tučňáka uzdičkového (klikni pro zvětšení)

————————————————————————————————————————————————————————

Podrobnější i totožné informace naleznete v internetové encyklopedii Wikipedie - tučňák uzdičkový. Na tamním článku se výrazně podílel Tomáš Bartoš (administrátor těchto stránek).